74. Mládež.
Tam v proudech čistých mládež koupá se za rána,
Jim hruď a tvář líbá v zápase libě voda.
Slunko se jim dívá a chtějíc jim ukázati přízeň
S pozdravením šle milým posly paprsky na ně.
Sotva že rozpíná mládec tam rámě k plování,
Objímá ho tudíž vroucně milenka vlna.
Jak nese jej! Jak jej třímá! Jak vedro mu vroucívroucí,
Jenž mu v mladém hárá ňádru, lahodně chladí!
Teď s ním pohrává, teď sladké písně mu suslí,
Postavným tu na něj buble na bílo hněvem.
Avšak což mu šepá, že v radosti co v proudě se koupá?
S tváře milý úsměv jak s těla tok se line;
Vykládá-li o tom, jenž jí se na lůně zrcadlí
Ve své přeslíčné kráse a slávě, nebi?
Neb snad o báječném úsilně mu pokladu věstí,
Jejžto ve podproudné komnatě strážně chová?
O nevěř mládenče vabům! Snuje v hloubi se úklad,
Jak had v trávě, tají v skoule se Skylla na tě.
Nymfa tvojich pěstot žádá nabažiť se a stáhne
V strázni dolů do svých krystalitých tě loží.
Střez se jejích lísot zhoubných a posíle si údy
Ke květným z proudů ber se za čerstva břehům.
115