1. Dítě.
Na úsvítě
Malé dítě
Padlo v chorobu,
Náhle mdlelo,
Vidmo mělo
Divných spůsobů.
Volá k matce
A dí sladcesladce,
Jakby vánek dul,
Leč tok zvuku
Jak toul z luku
Matce v hruď se sul.
Dobrá máti,
Dej mně spáti,
Jsem tak celá mdlá,
V očích se mně
Dělá temně,
Spáť chci, máti má.
129
Tam je sladko,
Drahá matko,
Tam v té krajině;
Tam v tom kvítíkvítí,
Tam chci býti,
Tamto jedině!
S přízní jemnou
Anjel se mnou
Tam se prochodí,
A mně v lásce
Na procházce
Sladce lahodí.
„To jsou samy
Jenom klamy
Dcero rozmilá,
Jdou to stíny
A snů mlýny,
Že se’s rozčila.“
Slyšíš šepot
A strun tepottepot,
Jak jde sladkou hrou?
To zvuk čirý
Jeho lyrylyry,
To hry jeho jdou.
130
„Žár hruď pálí,
Blud tě šálí
Dcero nebohá,
Jen buď tichátichá,
Zas se lichá
Ztratí matoha.“
Aj jak v kráse
Usmívá se
Matko, anjel ten!
Křídla chýlíchýlí,
Ke mně cílícílí,
Ke mně matko jen.
„O má dcero,
Jakés šero
Tobě temní zrak,
To jsou malby
Liché šalbyšalby,
To snů pouhých mrak.“
Viz těch křídel
Z nebes sidelsídel
Matko, krásný lem;
Jak se skvějí,
Jak když slejí
Stříbro se zlatem.
131
Nýní stele
Rudobělé
Kvítí po zemi,
Na mne padá
Celá řada
Líljí s růžemi.
Aj teď více
Kloní líce
S křídel pověvem,
Již se shýbá,
A mněmě líbá
S nebes úsměvem.
Matka řeči
V kruté křeči
Více neslyší,
V bolném pláči
Zraky zmáčí,
Kdož ji utiší?
I mře dítko,
Jak když kvítko
Vysvědí zlý ledled,
S ním vše spásaspása,
S ním vše krásakrása,
S ním jí zašel svět.
132