56. V slávy ty sad stoupej, byť byl všeho květstva oloupen,

František Sušil

56.
V slávy ty sad stoupej, byť byl všeho květstva oloupen, V slávy ty sad stoupej, byť byl všeho květstva oloupen,
 Roste vždy tam kvítek hosti novému nový.
Básně v knize Smíšené básně (in Nové básně Františka Sušila, díl 2):
  1. 1. Cizina a vlast.
  2. 2. Ústraň.
  3. 3. Rozkoš a naděje.
  4. 4. Jaro.
  5. 5. Obraz Panny Marie.
  6. 5. Ježíšek.
  7. 7. Úmrtí panny.
  8. 8. Náděje.
  9. 9. Pannám zbožnicem.
  10. 10. Hrob panny.
  11. 11. Pěstoun.
  12. 12. Chrám Páně.
  13. 13. Písklata.
  14. 14. Včela.
  15. 15. Aloa.
  16. 16. Moravská.
  17. 17. Chvíle poslední.
  18. 18. Moderní čeští básníci.
  19. 19. Obraz.
  20. 20. Příteli.
  21. 21. Povzdech.
  22. 22. Vrah.
  23. 23. Nález.
  24. 24. Řeka Morava.
  25. 25. Tři perly.
  26. 26. Cit a rozum.
  27. 27. Trpělivost.
  28. 28. Zima a vesna.
  29. 29. Ku sv. Martinu.
  30. 30. Tré milců.
  31. 31. Večer.
  32. 32. Zvonění.
  33. 33. Kométa.
  34. 34. Kolébavka máteře.
  35. 35. Svíce života.
  36. 36. Napomenutí.
  37. 37. Rod.
  38. 38. Vyvolenci v novém zákoně.
  39. 39. Kráska moje.
  40. 40. Kvítí.
  41. 41. Hrad.
  42. 42. Maria.
  43. 43. Napomínka.
  44. 44. Recenze.
  45. 45. Hrob.
  46. 46. Mráz.
  47. 47. Píseň kovkopů.
  48. 48. Lípa z jara.
  49. 49. Dřímota.
  50. 50. Vlast.
  51. 51. Oblesk na vodách.
  52. 52. Touha.
  53. 53. Potok a jezero.
  54. 54. Tři průvodkyně.
  55. 55. Hory.
  56. 56. Tisícletá památka 1863.
  57. 57. Velehrad 1863.
  58. 58. Konec tisícleté památky 1863.
  59. 59. Věk nový 1864.
  60. 60. Den dnů.
  61. 61. Potok.
  62. 62. Mrakové.
  63. 63. Chrám.
  64. 64. Růže.
  65. 65. Rozkvět.
  66. 66. Poklad.
  67. 67. Pokrok.
  68. 68. Slavík.
  69. 69. Sudí.
  70. 70. Moře.
  71. 71. Hory.
  72. 72. Pro vlast.
  73. 73. Měsíc.
  74. 74. Mládež.
  75. 75. Jitro.
  76. 76. Pobudka.
  77. 77. Večer na podzim.
  78. 78. Trojí otázka.
  79. 79. Zpěv.
  80. 80. Kapla.
  81. 81. Potěcha.
  82. 82. Dítě ve spánku.
  83. 83. Ráj.
  84. 84. Kříž.
  85. 1. Dítě.
  86. 2. Kvítí.
  87. 3. Ukojení.
  88. 4. Mátě a dcera.
  89. 5. Žaloba země.
  90. 6. Na nebevzetí.
  91. 7. Slavík a růže.
  92. 8. Poselství.
  93. 9. Jinoch a děva.
  94. 10. Řeky Moravské l. 1863.
  95. 11. Sestup Páně.
  96. 1. Do hlubokých s břehu vod pacholátko upadlo,
  97. 2. Nejlepší oběť věnovať Bohu svému se chystáš,
  98. 3. Proč s takovou se snahou trápíš hříšníku o poklad,
  99. 4. Mně se pokoř, žádá české řeči v pýše německá.
  100. 5. Proč takovým bouříš přespupným, bystřino, pádem?
  101. 6. Víno s vodou smíchej, hned obé sladnouti počíná,
  102. 7. Ajhle tu sestra leží! V službách uchřadla pro lásku.
  103. 8. Kdož kráčí tak mdlou váhou? Toť jesti zahálka.
  104. 9. Uč se spořit, lide náš! Útratník sám se vyhání
  105. 10. Na slovo dej si pozor! Můž býť z něho jiskra, v jejímžto
  106. 11. Kdož vlastní viny část skládá na bratra, neuzří
  107. 12. Přemnoho aj kvítkův otvírá slunku se v lásce,
  108. 13. Kdož do zrcadla hledí, z tad nemnoha zisku dochází,
  109. 14. Proč pak oněch pláčeš, jenž v hrob jsou klesli pokojný,
  110. 15. Jak tělo máš krásné! božství v něm bydleti může,
  111. 16. Dála se dřív králům, děje teďhle se pochleba láji,
  112. 17. Kdož práv jest, jen mužně projev své do světa právo,
  113. 18. Podmílá proud lípě kořen, jejž v lásce vlažíval,
  114. 19. Proud-li se rozvodní, rolník k vlažení ho užívá,
  115. 20. Hřích každý zámínky hledá; zámínka ta jestiť
  116. 21. Pohleď, jak citron vždy nový květ z větve vypouští,
  117. 22. Že Slovan jest jen Němcův opice,
  118. 23. Aj mravenec tě učí, jak máš prohlédati k píli,
  119. 24. Zlý hodlášli skutek svížím zlým zlepšiti skutkem?
  120. 25. Aj jak stín za tělem v nejužším úvazu kráčí!
  121. 26. Máš slova překrásná! Co zlatý však klíč mi pomůže,
  122. 27. Roď plody a ne pouhé lupeny,
  123. 28. Háv maje David,
  124. 29. Po dvě stě let spal náš národ, byl spánek otavný;
  125. 30. Duch plavcem, živobyt je mořem, tělo jesti korábem,
  126. 31. Tehdá vládla jasná potěcha,
  127. 32. Ó jste vy lidé vzdělaní,
  128. 33. Ha jaké verše jsou v tvé básni,
  129. 34. Dobrotivé múzy darem
  130. 35. Nechtěj slasti hledať, kdež jí zhola býti nemůže,
  131. 36. Aj ze svých ňáder každou moře mrtvolu zmítá,
  132. 37. Když tě dnové světlem vedou,
  133. 38. Došlo tělo vámi práva,
  134. 39. Kdež pravá jesti svoboda,
  135. 40. V tom, že nového musí cos díti se, jednako smýšlím,
  136. 41. Tři jsou hvězdy svaté, již v pouť dalo člověku božstvo:
  137. 42. Kde chce místo umy zastať věda,
  138. 43. Nic stálého není tu na tom světě. Stále a vezdy
  139. 44. Tvým ohněm špatným zahřáti se nikdo nemůže,
  140. 45. Tím má víc ostrosti ocet, čím víno je sladší,
  141. 46. Blah, kdož za mládí s nevinou svět tento opouští,
  142. 47. Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže,
  143. 49. Ejhle pavouk bez přestání své sítě tu spřádá,
  144. 49. Cnost všeliká v jedné se celá ve cnosti zrcadlí,
  145. 50. Žij ve světle svatém božské mravnosti a druhdy
  146. 51. Což vše ti strom dává! V hladu plod, stín v horku a teplo
  147. 52. Rydlem lásky napiš v duši dítěte písmo o Pánu,
  148. 53. Prostor a čas nám smrtníkům jsou závada stálá,
  149. 54. Proč člověk, komu křivdu činil, naň více hněvá se?
  150. 55. Aj býlí zanechavši květů vždy se ku plodu mívá;
  151. 56. V slávy ty sad stoupej, byť byl všeho květstva oloupen,
  152. 57. Žij co jinoch, zanechav smušilou k pozdějšku matornost;
  153. 58. Ó dare výborný! Po čtvrt století mi doneslo
  154. 59. Aj, jak dub tu tvrdý s měkkou lípou se bratrsky
  155. 60. Moudrost přírodoskumců.
  156. 61. Hle, jak jícen Vesuvu
  157. 62. Růže, kterou připnul na hruď tvůj, dívko, ti mládec,
  158. 63. Byl člověk rájem, když sám měl v ráji obydlí,
  159. 64. Tví spisové nejsou, leč jedna oteklina mocná,
  160. 65. Journalista.
  161. 66. Na zlatě mám hojnost a chovám na stříbře bohatství:
  162. 67. Aj světluška čilá co smaragd na kvítku spočívá,
  163. 69. Nepřináší bez kořene
  164. 70. Potkla se kdys v nebesích, když božstvu podávala nektar,
  165. 71. Kdož barbar? Každý, kdož v člověku člověka nectí;
  166. 72. Znej sebe sám, to velí dávná všemu člověku moudrost,
  167. 73. Se svobodou bludorádci noví zasnoubili rozbroj,
  168. 74. Aj jak v chrámě svaté na sklech se tu vleptaly tinty!
  169. 75. Když se světec v Hindech podjal přísného pokání,
  170. 76. Mívej víru za nic, za hlupce vše věrce a moudrým
  171. 77. Kdož hodláš čínské zhlídnouť vzdělanosti podobnost,
  172. 78. Krásen věk je mladý, v něm ráj kvete převšady svíží,
  173. 79. Dvé křídel má pták, aby moh všady ve vzduchu lítať.
  174. 80. Mužným ten jest, neméň mužným onen,
  175. 81. Když je jasen blankyt, dává nebe dvojně se zříti,
  176. 82. Fotografie.
  177. 83. V Římě se chrám chválí, chválí se v Miláně podobně,
  178. 84. Buď básník orlem, jenž vznáší k blankytu křídla,
  179. 85. Kdož nevládne sebou, nehoden ke vládě se hlásiť;
  180. 86. Bystřina náhle tekouc odrývá úrodě půdu,
  181. 87. Každá věc má rub a líc;
  182. 88. S tím, kdo nemá co ztratiť, nikdá se ty v půtky nepouštěj,
  183. 89. Před těmi stín, kdož chtí ho lapiť, jen dále utíká,
  184. 90. Kdo schody své chce umýť, od nejvyššího počíná,
  185. 91. Čáp tebe uč, jakovou rodičům máš spláceti úctu,
  186. 92. Když železo se rozžhaví,
  187. 93. Proč ten cesty koná? By potom doma šťastněji bydlel.
  188. 94. Vedro i mráz a nečas s pohodou ve přírodě snášíš;
  189. 95. Často poteskníváš, že nemůž náš šťastněji národ
  190. 96. Nautilu buď podoben, když zlá na tě přijde nebezpeč,
  191. 97. Kdož v noci nesvítí, hvězdou ten slouti nemůže;
  192. 98. Želvu si vpiš ve hloub své útroby rydly zlatými.
  193. 99. Kyprida se zove bohyně,
  194. 100. Hudba není hudbou, kdy radost jen v srdci budívá,
  195. 101. Což to humor? Snouben to s citem vtip jesti. Dno k víku,
  196. 102. Kdo se v kypré mravy nevydá,
  197. 103. Kde zbožnost nemá zárodu,
  198. 104. Čím hora více hledí hlavu svou povznášeti vzhůru,
  199. 105. Mláďata páv na strom na svých nese k noclehu zádech.
  200. 106. Nechtěj býť bylinou, co kořen svůj v půdu zapouští.
  201. 107. Host každý vzácný doma jedno se řádně přijímá,
  202. 108. Strom nese ráz, jakový mu kořen byl vštípil, a jehně
  203. 109. Dvakrát pták se rodí. Napřed jako vejce se líhne,
  204. 110. Příroda ostává ve svém běhu vezdy si stejna,
  205. 111. Zpěv tobě, lide, vezdy sluší,
  206. 112. Blankytná věčnosti znakem jest barva, nebesko
  207. 113. Což tu společno prosím s tygrem malému komáru?
  208. 114. Tak hlup muž jestiť, žena tak jeho moudra, že řekneš:
  209. 115. Dobře činíš, na prsou dáváš visnouti si křížek,
  210. 116. Když tebe svět stíhá, když hvězdy ti všechny zanikly,
  211. 117. Ajhle kterak krůpěj zachvívá tamto na listu!
  212. 118. Odříkať, kdož jest moudrým, se tu na světě zvykni,
  213. 119. Měj svou hruď k Bohu otvořenou, jak lílije mívá,
  214. 120. Jelena kdož toho zabil?
  215. 121. Proč ten břečtan prohlodá
  216. 122. O ty sysíčko milé, první ty poselkyně Vesny,
  217. 123. Šestiměr vážný mocnému se přílivu rovná,
  218. 124. Šestiměr je rytíř, jenž mužně do bitvy se dává,
  219. 125. Proč jambe, jonáku ty roučí,
  220. 126. Národní píseň bohatý jest v háji potůček,
  221. 127. Básník.
  222. 128. Dudevant.
  223. 129. Dante.
  224. 130. Metastasio.
  225. 131. Corneille.
  226. 132. Racine.
  227. 133. Ariosto.
  228. 134. Tasso.
  229. 135. Calderon.
  230. 136. Shakespeare.
  231. 137. Rossini.
  232. 138. Auber.
  233. 139. Meyerbeer.
  234. 140. Nezřeně vůni libou skromná zeje v skrýši fialka;
  235. 141. Aj ranní soumrak jak v jasný den se vyhoulil;
  236. 142. Co jen síly stačí, k nejvyšším táhni se cílům,
  237. 143. Proč tvůj stín na všech cestách tebe veždy provází?
  238. 144. Tys genius velký; nač bys zachovávati pílel
  239. 145. Mláď zkvétá, zkvétá i šedé s ním pospolu stáří,
  240. 146. Chud jest ten člověk, co heká pod péčemi schýlen,
  241. 147. Že lakomec se tento napravil,
  242. 148. Mimnermus nebohý zakochal v stáří se podešlém,
  243. 149. „Zlý se osud spiknul, soužiť všelikými mě strastmi,
  244. 150. Druhdy.
  245. 151. Úvaha.
  246. 152. Ve prostoru což ta prázeň?
  247. 153. Dvé lící duše má lidská; k Bohu jedno se dívá
  248. 154. Již nechtějte pro Bůh! dávať nám v potravu mláto,
  249. 155. Pokrok v jazyku.
  250. 156. Zpátečník.
  251. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem
  252. 158. Přemnoho jesti metel, skrz něž Bůh národy kárá,
  253. 159. Proč zrak náš spanilá tak rád zří kvítka? Nevábí
  254. 160. Viz ta kuřátka milá, jež tam na blankytu svítí,
  255. 161. Tak žíti hleď, by po tobě
  256. 162. Pouhý rythmus není báseň,
  257. 163. Když Bůh tvoji děvu stvořil,
  258. 164. Cnost, co blaží každý národ, ta se zůve pobožnost,
  259. 165. Tam plaje záře nebeská,
  260. 166. Poslední mše Beethovenova.
  261. 167. Mše Cherubiniho.
  262. 168. Spí v tom hrobě hudec, v čistém duši tónu vypustil,
  263. 169. Slunka obor nám tmí a chabé k zemi stíny se níží,
  264. 170. Vírou prý obzor lidské se zatemňuje mysli,
  265. 171. Svět v noci chrám, nebe jest oltář, jsou hvězdy ty svíce,
  266. 172. Čím starší jest dub, koření tím hlouběji pouští,
  267. 173. Čím jest toucha, pravíš? Jestiť jitřenka to pravdy!
  268. 174. Pouť k smrti jest stezník pustými vrcholky vedoucí,
  269. 175. Láska jenom je život. Kdož nikdy lásky nepoznal,
  270. 176. Proč pěje písně slavík, rosa když tetelí se na růži,
  271. 177. Loďce život lidský, nurtám jsou vášně podobny,
  272. 178. Kdo čteš písma svatá, láskou ku pravdě se ozdob,
  273. 179. Rozdíl.
  274. 180. Což jest slast zemská? Na horoucím krůpěje stříbru;
  275. 181. Ukládá horkem letním tuto prach se na růži,
  276. 182. Viz krásnou krůpěj, jak skví se čarovně na růži,
  277. 183. Kdož člověk rázný? Jedině tak zváti se může
  278. 184. Na straně písma se skví obraz Boha jasně na každé;
  279. 185. Nechtěj nikdy stromům obstárlým, starče, se rovnať,
  280. 186. Což skupená zevšad prospívá osvěta mysli,
  281. 187. Tať, jenž překrásným plamenem tuto leskne se svíce,
  282. 188. Kdož sklem zápalným tělo své zahřívati hodlá,
  283. 189. Viz tyto růže milé, jakové z nich plápoly dýší,
  284. 190. Což to Slovan? Křesťan, neb má své od Slova jméno
  285. 191. Všickni slaví svou vlast, proč tvá ji neozněla píseň?
  286. 192. Což Čech v srdci chová jedinou jen lásku tělesnou,
  287. 193. Proč, jitřenko milá, každým rdíš krásně se jitrem,
  288. 194. Což to mudrctví jest? Ducha jest myslného to hudba,
  289. 195. Kázně svaté proutek moudrosť pacholíkovi dává,
  290. 196. Blud jest mhlou, jakováž zle na lidské mysli usedla,
  291. 197. V zlých taky snaž spolcích zachovávati čistotu mysli,
  292. 198. Pochlebcův neslyš! tiť jen své pochvaly řečmi
  293. 199. Umřela panna milá! Již pak pro kolébku nasypte
  294. 200. Zápal a chuť solnou morská voda vezdy chová si
  295. 201. Aj jak lípa lepá vtíná v hloub země kořání,
  296. 202. Kdož ten, jenžto v trní, pominuv skvost růže, kochá se?
  297. 203. Proč je zlatým pásem moudrá vždy Minerva odína?
  298. 204. Nathan Lessingův v překladu.
  299. 205. Hudba budoucenská.
  300. 206. Přešla ta bouře divá, okřálo tu veškero tvorstvo,
  301. 207. Hle ten kritik, jaký jest to lev,
  302. 208. Křímka (Rhododendron).
  303. 209. Více ti prospívá, by co žebrák žil jsi neuznán,
  304. 210. Básnictví řecké vtělená jest ve slova řezba,
  305. 211. Bůh věčnou literou napsal v hruď člověka zákon,
  306. 212. Snad-li ti prospívá království míti na mapě?
  307. 213. Rozsévač, když síť hodlá z jara símě do země,
  308. 214. Sníh zemi okrývá, uprchá v hruď síla životná;
  309. 215. Tamtoť lípa lepá vonné porozestřela větve,
  310. 216. Kam zvuk ten jde vzduchem? Kam krápěj tahle jde proudem?
  311. 217. Tam žnou ženci jaří, srpové jim v hrsti se hemží,
  312. 218. Ptej se fialky tiché, proč teď rozkvetla na vesnu,
  313. 219. Vesnice, jenžto nemá v svém prostředu chrámu, je rovna
  314. 220. Ach ten nový vojvoda
  315. 221. Jest ten hoch předc duše statná
  316. 222. Což chceš svět ten hříšný spasiť
  317. 223. Orfea kdys ve svém vzteku jsou roztrhly bachantky,
  318. 224. Nerovnost.
  319. 225. Mayerbeerova skladba.
  320. 226. Což to radost? krásná jestiť to tanečnice růžná,
  321. 227. Ve vědě býť lehkým nechtívej nikdy motýlem,
  322. 228. S Kosčiuškem se sešed ve své zemi druhdy Washington,
  323. 229. Všickni co muž spolu stůjme jeden, v svornosti a lásce
  324. 230. Dvůj plamen v srdcí dvou se pojí lásce,
  325. 231. Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec,
  326. 232. Kdož jesti temnomil?
  327. 233. Dcera s otcem v Pánu spolu
  328. 234. Když hoře nastává, ve hloub jeho srdce netápěj,
  329. 235. V slámě oheň hned se zmáhá,
  330. 236. Příroda ti v hloub tam zříti dává,
  331. 237. Stud duše jesti květem; tudy když stud v mysli počíná,
  332. 238. Všady hoří světla,
  333. 239. V knize, co jsem otevřel,
  334. 240. Kam tekou řeky? V pokoře
  335. 241. Aj druh nový divotvorných popů,
  336. 242. Mé srdce – velké jezero,
  337. 243. Pravidla recensentů.
  338. 244. V kastalských kdo žídlách žízeň háší,
  339. 245. Nedávej se svému věku
  340. 1. Bezklidné bývá napořád v těle srdce pozemské,
  341. 2. Z Ovéna.
  342. 3. Anchises Kypridě.
  343. 4. Nápis bojovníkův u Cheroney.
  344. 5. Pokuta.
  345. 6. Pouť panny Marie.
  346. Dopěv.