182. Viz krásnou krůpěj, jak skví se čarovně na růži,

František Sušil

182.
Viz krásnou krůpěj, jak skví se čarovně na růži,
Viz krásnou krůpěj, jak skví se čarovně na růži,
Úsměvem aj shlíží v něm spanilým se nebe. Slunko ji teď polyká, pro její jsouc vábeno krásu, By zbřidlé v oběť marně nepadla zemi. Takto, milý, vzat byl syn tvůj z toho ze světa Pánem. Než jeho moh zlý svět v zkázu přivésti duši.