5.
Pokuta.
Národní píseň slovinská.
Měla matka syny dva,
Byli mladi oba dva.
Uzřela se svítati,
Počala jich volati.
Vstaňte vzhůru z postele,
Přišla svatá neděle.
Neděle jest Boží den,
V něm má býti Pán Bůh ctěn.
K řeči této reptali,
Obá ležeť zůstali.
Tož jich volá znova zas:
Vstaňte vzhůru, již jest čas.
Mše již bude v kostele,
Vstaňte, vstaňte z postele.
Neděle jest svatý den,
Ten má býti od vás ctěn.
Ještě více reptali
A jen ležeť zůstali.
Tedy počne po třetí
Matka na ně křičeti:
227
Svatý den jest neděle,
Vstaňte vzhůru z postele,
Máte již býť v kostele.
Mnohem více reptali
A jen ležeť zůstali.
Matka pro ty spůsoby
Na oba se rozlobí,
A svůj přenáramný hněv
Hroznou kletbou dává v jev:
Tedy na svém zůstaňte,
Ve vzdoru se zhavraňte!
Sotva slova vyřekla,
Sama se hned ulekla.
Z bezbožných těch pohanů
Stalo dvé se havranů.
Vyletěli oknem ven,
Polétali celý den.
A když byla večeře,
Přišli na plot mateře,
A tam smutně krákali,
Jakby matku volali.
Ulítněte havrani,
Ať vás někdo nezraní.
A my nejsme havrani,
A nás nikdo nezraní,
Jsme my vaši syni dva,
Dotkla se nás Boží msta.
228
Patříte-li k dětem mým,
Večeři vám ustrojím.
A my u své mateře
Nežádáme večeře.
Najíme se kdekoli
Za ploty a na poli.
I ten písek podlé cest
Za milou nám stravu jest.
Žádáme my jinou věc,
Tu nám, máti, dejte přec.
Pro vzdor náš ta překrutá
Zastihla nás pokuta.
Odstraňte tu nehodu,
Zjednejte nám svobodu.
Chci ten život nastaviť,
Mohu-li to napraviť.
Může se to snadno stáťstáť,
Netřeba vám život dáť.
Máte mladou dcerušku,
Sestru naši Lidušku.
Až se ona druhdy vdá,
Synáčka jí Pán Bůh dá.
A ten knězství dostihne,
A s nás kletbu vyzdvihne.
První mši on odpějeodpěje,
Ta nás zcela odkleje.*)
———
*) Poněkud podobna jest moravská píseň národní v naší zbírce v Brně 1860 str. 787 č. 5. pod titulem: Duše v očistci.
229