SETKÁNÍ

Karel Toman

Dnes probudil se v nitru (dlouho spal!) hlas dobrý, tichý a se ti zas drsně zpovídal z mrzácké pýchy. Poledne v září bylo, jasný den a čisté nebe, když toulkou v polích mdlý a rozteskněn potkal jsem tebe. Ty’s měla truchlé oči soucitné a vroucná slova. I stébla prý se leckdo zachytne a žije znova. Jen v něco věřit! V boha, lidi, zem’, v sebe a práci. Bez víry těžko býti vítězem. A člověk ztrácí. všechny víry a vyznání po větru letí a zbyl mi jenom hněv a zklamání a troud a smetí. Leč tvoje drahé oči znavené srdce hřejí, že vedle tebe sotva vzpomene zlých beznadějí. A ve tvých rukou je tak bezpečné to srdce chudé, že necítí žár půdy sopečné a vášně rudé, jen ze slunce, vzduchu se raduje, jak pták si zpívá, co ve tvých zracích světle tancuje zář, jež se stmívá.