FÉLIXU QUINTANOVI

Karel Toman

U babylonských vod jsme truchle sedávali a temný doprovod k úderům srdce hráli. Pro drobné bolesti jsme drobné verše měli, však žíti, unésti jsme chtěli vesmír celý. Vše zklamalo. Náš sen mdlá utloukl si křídla, vzruch každý otráven a vyschla všecka zřídla. Hlas jeden z daleka (tak domov mluvit umí), hlas volá člověka a člověk porozumí. Kdes na dně duše tvé pohádka dětství dřímá, snad jaro rozkvetlé, snad zasněžená zima a kraj ten kouzelný, zahrady, vsi a města, tvé oživuje sny a volá: Zde je cesta. A najdeš písně zas, jež v kolébku ti zpíval kdys kraje, lidu hlas. A setřeš slzí příval a choré srdce tvé se přivine k své zemi, ať Londýn hladem řve a zní kletbami všemi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby