Přináším tobě pozdravení světa
a ty jsi pro ně hlucha.
Květ rudý a květ bílý,
květ oddání a síly
a ruka tvá se chvěje vzít.
Nad děckem bez otce shrbena v jizbě dusné,
sen jeho střežíš ještě?
Čekáš, že vysvobodí
to jaro, jež se rodí,
tvou duši matky od všech běd?
Nech děcko žít. A nevlíbej mu v čelo
vykupitelskou pečet.
Jen ten se osvobodí,
kdo v sobě nově zrodí
sen nový vlastní volnosti.
Sebrané trny na korunu mučednickou
nech pro metaře kultur.
Vem rudý květ a bílý,
květ oddání a síly,
vem dítě, pojď. Hle, slunce volá.