Je malý jen to koutek, maličký,
však taková mne k němu láska víže,
jak srdce děcka k srdci matičky,
a že se mi v něm zdá být nebi blíže.
Mně každičký znám domek ve městě,
mně znám i každý jeho obyvatel,
a kolik lidí potkám na cestě,
hle, tolik známých to a dobrých přátel!
A zdá se mi, že doma jedině
tak vlídně slunko na lidi se dívá
a také měsíc v chladné cizině
že na mne se tak sladce neusmívá.