Na poli jak v mraveništi,
dnes tu nikdo nezahálí,
ohnivé ač slunce pálí,
bystře kosa vzduchem sviští,
jinde neúnavná paže
obilí již v snopy váže.
Život zde, však dusný, němý:
každý sehnut k horké zemi
koná svoji práci v spěchu,
beze slova, bez oddechu. –
Slunce skryly mraky šedé,
zadul vichr, prach se točí,
bičem koně švihl kočí,
tryskem s plným vozem jede.
A již krůpěj za krůpějí
s dusivým se mísí prachem. –
Blesk a rána! – Děti strachem
v koutku pláčí a se chvějí. –
Bouře přešla a zas nově
na blankytu slunce svítí
a ten jeho úsměv zříti
v jasném oku rolníkově.