U HROBU DÍTĚTE.

Ferdinand Tomek

Na hřbitov mne procházka má vedla. Malé dítko pohřbívali právě; nad růvkem jsem stanul a v mé hlavě myšlenek se divných pásma předla... Čím to dítko mohlo býti světu! Duchem snad, jenž v taje všecky vidí, velikánem, dobrodincem lidí – a zlá smrt je skosí právě v květu! Či by z něho padouch byl, jenž drtí nejsvětější svého lidu práva, svoji vlast jenž bídně zaprodává? Snad že dobře mířila jsi, smrti! – Rakvička již uložena v hrobě, pásmo myšlenek pláč lidí ruší; jediná jen prochvívá mou duší: Jak jsi šťastno, nevinné ty robě!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby