SE HŘBITOVA.

Ferdinand Tomek

Bol v duši šel jsem se hřbitova, má duše všecka pohřížena v hoři... Teď vzhlédl jsem – hle, západ nachem hoří a brzy slunce svoje šípy schová. Ó, přírodo, jak’s krásná, věčně nová! Tvé velebnosti v obdivu se koří a v úžasu a bázni vždy se noří v tvé krásy hloubku mysl básníkova! – Kdes v dáli zazněl zvonek ku klekání, kraj všecek mlčí, všude božský klid a s beder svoji únavu vše střásá. Co v duši mé se dálo, nevím ani, jen vím, že náhle zvlhla moje řasa a ret můj že se zachvěl: Žít chci, žít! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby