U STODOLY.

Ferdinand Tomek

Na pšenici zlatou klepy! klepy! klepy! jako podle taktu dopadají cepy. Paže pravidelně zdvíhá se a padá, plnému vždy klasu těžkou ránu zadá. Časem smích se mísí v pravidelné tepy, někdy přehluší je pomluvy a klepy.