V NEMOCI.

Ferdinand Tomek

S lože, na němž horečka mnou zmítá, oknem hledím za velikým drakem, který nad protějším domem lítá stále výš, zdá se splývat s mrakem. Teď mi zmizel. – Ve stesku a touze čelo vlhne potu krůpějemi... Hmota vzlétá k nebi, člověk pouze přírody pánpřipoután je k zemi!