Zlá nemoc prchla – v přírodě jsem zase!
Vy usměvavé, zlatoskvoucí nivy,
vy písně ptačí, sladké, různohlasé,
ty čilá řeko, lese zádumčivý
i šedá skálo – buďte pozdraveny!
Jsem opět u vás – Bože, jaké štěstí!
Dřív zrak můj čtyři poutaly jen stěny,
teď volně sobě všude dráhu klestí.
Duch trpěl s tělem: v touze neskrocené
chtěl v modro, které nad zemí se klene;
jsem opět zdráv, a v duši blaze je mi,
že připoután je člověk k matce zemi...