7. U potůčka.

Jan Slavomír Tomíček

7.
U potůčka.
Líbým šumem tvá se vlnka line, Můj potůčku, vždy se jasně liň; Lučiny se květným lůnem řiň, Tvá jak voda z pramene se řine. Břeh nad tebou vonné kvítí vine, Pode věnci radostně se viň: V kristalovém rouchu stále plyň, Ať zřím, nebe jak si v tobě plyne. Ach, ty duše moje, v citu dlívej Toku toho veždy jasnějším, Na vlnách co vanot čistě splývej. Ať zachovám z Boha se linoucí Pramen svůj, a veždy v krásnějším Vidím světle trůny Boha skvoucí. 101

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček