12. Símě a ovoce.

Jan Slavomír Tomíček

12.
Símě a ovoce.
Jakým žitím pulsy naše bijí, Takový i naší vlasti zrost; V duši otrok neutvoří most, Byť i toužil v ráje ujít kyji. Z nebe se blesk a rosa na zem sijí, A zem kryje nová bujarost; Potřela se divých vrahů zlost, Slavný se již věnec z palmy svíjí. Zachvěj síla z našich slov a činů, Otců krev a popel pod námi! Jejich pomník sláva ať je synů. Zvučte hory slavně s horami, Ňader plamenové zdujte tísně, Zavzni zpěve, blahé plyňte písně! 106

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček