26. Krásy a dík.

Jan Slavomír Tomíček

26.
Krásy a dík.
Vychází již ranní jemná zora, Děva blíží se již v úsměchu; Stojí růže v blahém oddechu, Stojí kouzlo ruměného tvora. Větřík věje květy stromu shora, Od ní vane jaro v útěchu; Slavík zaklokotá v pospěchu, Z ňader line zpěv se do prostora. Jemně se tu, jemně rozplývají Zlaté kolem jitra zářiny, Zářněj se tu blesky očí vlají. A již zlíbám tyto ranní řásy, Toho slavíka a růžiny – Jedenť to dík za mnohé ty krásy. 120

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček