28. Říše lásky.

Jan Slavomír Tomíček

28.
Říše lásky.
Aniž se to sladká slova linou, Co jest mezi náma slyšeti; Ticho větře, ustaň šuměti, Slyš, jak city našich srdcí plynou. Ni jsou záře, co nám k sobě kynou, Jež tam v západ vidíš mizeti, Blesky duchů jest tu viděti, V sebe jak se přemilostně vinou. Ticho, ticho, ptáčku, zmlkni spíše, Zastav, světe, času hodiny, Na prahu tu stojíš duchův říše. Odlož roucho tkané zemské z látky, Pohleď v duchů lesklé krajiny, A již nechoď, k zemi nechoď zpátky. 122

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček