33. Žel.

Jan Slavomír Tomíček

33.
Žel.
Outlé děcko plésá ve hře svojí, Ono tichne kvítků loutkami; Jarý jinoch děvy ústami Hlasnou srdce touhu němě kojí. A choť muži trapný smutek hojí, Naproti mu vyjde s dítkami; Starec vida mezi hvězdami Svoji spásu, sebe uspokojí. Má jen duše na tom zemském moři V míru neutichne na věky, V lůnu vlasti v žel se jenom noří. Tu kde slavné zněly jednou žalmy, Choré vanou z duší nářeky, Roste křoví, kde jsou čněly palmy. 127

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček