36. Mocnost času.

Jan Slavomír Tomíček

36.
Mocnost času.
Všecko různí čas a v rumy suje; Vesně květy béře májové, Panně s lící kvítko růžové, Matce dítky vrhá v temné sluje. Města řítí, okeány duje; Národy on snímá v lůno své; K dolinám se níží vrchové – Nové řeky šum – loď hrdě pluje. Hvězdám nebes jiné dává běhy, A kdy zatluče si ku právu, Nové světů nových květou něhy. I mé oko času mocnost zírá: Někdy slavná klesla v neslávu – A hle opět Slávu pěje lýra. 130

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček