53. Já a svět.

Jan Slavomír Tomíček

53.
Já a svět.
Plésám, kdy ty živly vedou spory, Pomatený stojí v nářku svět; Z duchů strach má, já jdu s nimi v let, Boha zář mu nejde z květů, z hory. Za hřích duši mou hned tráví mory, Slovem zná lid peklo odhánět; Jemu oheň chladný, teplý led, Cnosti znova činí divé vzdory. Rád jsem luně, svět se noci bojí, Světlo ctím, on chválí temnost svoji, Přírodě já, on se diví stroji. Ve hrobě on zničující mraky, Žití bránu mé tam vidí zraky, On nic, já zřím věčnost za oblaky. 147

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček