71. Po nemoci.

Jan Slavomír Tomíček

71.
Po nemoci.
Dlouhos, luno, pode mrakem dlela, Nemoci mrak i mou duši střel; S tebou hovor, zpěv ne více zněl, Stáleť duše má jen v hoři bděla. Zas se luna jasně pozaskvěla, Stranou černý mrak již odešel, A tu poblesk přeradostně spěl, Hned se luna k loži mému chvěla. Takéť, luno, i mé sňaty mraky Rukou předrahého přítele, Tebeť zdravé vítají mé zraky. Svrženy jsou ducha mého tísně, Nyní nově počnem veselé Šepty, hovor, a ty milé písně. 165

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček