73. Tajemný háj.

Jan Slavomír Tomíček

73.
Tajemný háj.
Pousměj se, luno, jasnou září Na snů plné toto podolí; Jarní noc mě zove do polí, Kde rád snívám v šerém jejím šláři. Osvěcuj mi stezku, tam kde září V známém luhu svaté plápoly, Tajemné kde slýchám hlaholy S výše znící ku pozemské tváři. Již tam orloj temně se ozývá Na věžině skryté v lůnu hor, Již má cesta do tmy háje vplývá. Tu se udám za keř plný květků, Taj se duchu – v tichý skryj se bor, Nyní počnou slova tvojich předků: 167

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček