75. Nad Slávií má se chvěla duše,

Jan Slavomír Tomíček

75.
Nad Slávií má se chvěla duše, Nad Slávií má se chvěla duše,
Proudem když se na ni valil vrah; Teď již dobyl svatyně si práh, V jejím lůně jeho střela, kuše. Slibu svého hrdý Teuto zruše, Zrak mi vyžeh – zbudil věčný strach; A hle národ mocný – on již plach – Také slepna, třesa se a hluše. Ach mé srdce i v tom smutném rumu! V tobě býval nové síly zdroj – V živém citu, oudech, v jasném umu. Zdali vyjdeš opět na život? Zanikne-li s hroznou smrtí boj? Doufej! i mě kojí mladý rod. 169

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček