78. Zbožněn svými, proklet nepřátely

Jan Slavomír Tomíček

78.
Zbožněn svými, proklet nepřátely Zbožněn svými, proklet nepřátely
Věrně vstoupím před trůn věčnosti; Hned se ples a sláva rozhostí, Ze všad vítající hlasy zněly. Poprvé se oudy moje chvěly, Když mě nebe bralo do hostí; Že jsem hájil vlast svou činností – Za to nebesa mi chválu pěly. Protož hlásám tuto zemi víru, Lkající jen k nebi, pomozte! Ze mne beřte nemylnou si míru. Setřete hmyz ducha zkázy chtivý, Z jádrať – ze slupky strom neroste, Potom věčně vytrváte živi. 172

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček