První láska.

František Dobromysl Trnka

Řekni pak mi děvčinko! Proč jsem se tě styděl? Jak jsem tebe onehdy Blíže sebe viděl. Tváři se mi zarděly, Všecka síla klesla; Stál jsem jako na moři Plavitel bez vesla. Nemohl jsem promluvit K tobě ani slova, Chtě se na tě ohlédnout Zahořel jsem znova. Chtěl jsem ti se zalíbit, Bys mne ráda měla, Ale k mému neštěstí Usta oněměla. Co jsem tebe uviděl, Od onoho času Míjím všecko veselí, Míjím všecku chasu. Jenom vnitřní bolest mě Srdce pořád souží, Které po tvé utěše Ustavičně touží. Pojď mne milá potěšit, Potěš ztrápeného, Neb jsi sama původem Toho želu mého. Tebou jenom srdéčko Vroucí zase zžije; Nebo tobě spanilá Děvuško! jen bije.

Patří do shluku

ouzkost, sladivý, zvětřený, ukrutenství, šálivý, nebezpečenství, rozkošnost, outlý, nevinnost, lahodivý

162. báseň z celkových 208

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Plésal k Bělce. (Bohuslav Tablic)
  2. Epištola. (Milota Zdirad Polák)
  3. Štěstí. (Karel Sudimír Šnajdr)
  4. Smíření. (Simeon Karel Macháček)
  5. Vyhrožování. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  6. Rozloučení s Umkami. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Modlitba básníkova. (Josef Uhlíř)
  8. Na její oči. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. Myslivec. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  10. Na Filipinku. (Karel Sudimír Šnajdr)