Matce.

František Táborský

Tys říkala mi vždycky: „Já ráda snesu žal, jen kdyby tobě jednou bůh milý štěstí dal!“ A od té chvíle smutné let mnoho prchlo v dál, tak mnohá bolesť přešla, zbyl mnohý ještě žal. Ty tážeš se mě vždycky: „No, jak se, hochu, máš?“ A já Ti musím lháti: „Tvůj splněn otčenáš.“ A při tom oko Tvoje se slzou zalije, a dojata pak šeptáš: „Vždyť pán bůh dobrý je!“

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1132. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Velectěná, drahá pěstitelko naše! (Herma Pilbauerová)
  2. BOHATSTVÍ CHUDÝCH. (Alois Škampa)
  3. II. Velevážená, drahá učitelko naše! (Herma Pilbauerová)
  4. Lenka k lásce. (Karel Sudimír Šnajdr)
  5. LIDKA. (Václav Hanka)
  6. Už je pozdě! (Adolf Heyduk)
  7. Eleonora. (Alois Škampa)
  8. Plakala jsem s dětmi (Marie Čacká)
  9. 61. V tento vzácný, svatý den, (Josef Uhlíř)
  10. Naděje. (Jan z Hvězdy)