Noli turbare circulos meos!
Nechte mě býť! Ó buďte, volám, tiše!
Vy nevíte, co v prsou ohněm dýše.
Sen padl noční lehko k nám,
zem, hory, města usnuly i v stromech ptáci,
jen mrak a moře vzbouřené se k boji vrací,
a pod krovem kdes člověk dumá sám.
Nechte mě býť! Chví naděj světem jistá,
vždyť velký východ ku jitru se chystá –
ó cestu připravujte, všichni!
Procitlým obrem vstane u vítězoslávě,
a zmlknou nepřátelé v ustrnulé vřavě –
ó cestu připravujte, všichni!
Nechte mě býť! Jest v dumách teď mé štěstí.
Myšlénky musí bujným květem kvésti,
než plod se zastkví douzrátý –
jen do zápasů lidstva duch můj když se vžije,
a vznětlé srdce hřeje paprsk poesie,
já prozpěvovať slyším: „Svatý!“
38