IV. Mluva skal.

František Táborský

IV.
Mluva skal.
Jak bez ducha jsem mrtvě ležel na temeni, neb už jsem myslil, že se rozpukal mých prsou žalář, v němž se rozplakal hněv mého srdce. – Slyšíš? Je to vzdušné chvění? To skály mluví! Cítíš jejich otřesení? Ó hovor balvanův a mluva skal, před vaším rtem i hrom by zumlkal! Ó mluv, až k obloze se val, ty temné hřmění! A skály mluví: „Modli se přec k bohu, ať křídla dá nám pevná, cíl už známe!“ A zvuk ten odrážel se o oblohu. Tam pod Tatrou však bělely se vísky, klas vlnil se, a lesík dumal blízký, a bylo vše tak ticho, hoře samé. 72

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský