V. Vodopád Lesné.

František Táborský

V.
Vodopád Lesné.
O skálu opřen v pršce drobné rosy, jíž mne tu žehná božstvo vodopádu, dlím vzrušen. Zřím, jak do černého Hádu, v tůň propasti proud stáda duší nosí, jak temným duněním výš k nebi prosí. Mněl jsem, že tam jde cesta k pekel hradu, ten slyše křik, ston, chechtot, bouř a svádu. Na zlatých paprscích teď genij bosý se s výšin snesl na obrovskou skálu a v blankyt vln se noře sjel v tůň hukotnou. Vznik’ hlahol vítězný – a ze přívalu vstal genius voj veda k Marathonu tatranských Řeků – – Rozčilen zrak neskrotnou plál hrdostí jak zbraní lesk. Slyš, poplach zvonů! 73

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský