VIII. Jak skřivan vznášeje se v modrém vzduchu,

František Táborský

VIII.
Jak skřivan vznášeje se v modrém vzduchu, Jak skřivan vznášeje se v modrém vzduchu,
jak skalní orel ve vznešeném letu, tak mysl naše rozlétla se k světu, jenž ze sna procit’ do živého ruchu. Ó božské ticho! Zdálo se nám v duchu, že rosa padá k naší lásky květu, že zpěv naň dýchá sta andělských retů, harf stera sladkosť že nám splývá k sluchu. V nach červánků se nebe rozžhavělo, pták zpíval, slunce plálo, list se rosou třás’ – tu poprvé já políbil Tě v čelo. I bylo nám jak dítěti, když dříme, nám dech se ztajil, Tvůj jsem slyšel hlas: „Ó rci, zda žijeme my nebo sníme?“ 101

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský