XI. Že svět jest jiný, než my lidé mníme,

František Táborský

XI.
Že svět jest jiný, než my lidé mníme, Že svět jest jiný, než my lidé mníme,
Ty pravilas, když na vrch šli jsme druhý, a hned jsi malovala pestré duhy, jež nad námi se pnou, aniž je zříme. Ó zmlkni raděj, plahočivý rýme! Na modré obloze nám bílé pruhy stavěly zámky s jezírky a luhy, kde pustým echem jsi – ty slovný dýme! A slunce, které na obloze plálo, na zlaté struny furiant nám hrálo, i ptal jsem se tě, rýme skuhravý: ,Nuž„Nuž rci, zda blahým srdcím svět má jinou líc?‘líc?“ A zášť tvá do znělky se upraví: „Tak každý, kdo jen zažil, musí říc’!“ 104

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský