Dumka.

František Táborský

Oj, vypučela z keřů bílá vonná kvítka, rosa v nich se třásla, slavík u nich zpíval. Oj, roztlouklo se, poskočilo moje srdce, smála se v něm láska – zezulenka v hoře. A napadalo sněhu, květ se svíjí, vadne, svíjí se mé srdce – uvadla ach, láska. A ticho pláče, dumá posněžená země, jak já hlavu věsím, těžkou hlavu mladou.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

154. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  2. Jsem mladá, ztepilá a táhlá... (Adolf Heyduk)
  3. JARNÍ VÁNKY. (Ludvík Lošťák)
  4. Modlitba. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ČÍSLO 6. Mé lásky pluly do dálek, (Karel Hugo Hilar)
  6. Dětem. (Anna Simerská)
  7. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. XII. Ten polibek tvůj, v kterém vášeň jásá, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  10. Na sklonu let. (Alois Škampa)