III. Už zlatá jitřenka své růže rozesívá

František Táborský

III.
Už zlatá jitřenka své růže rozesívá Už zlatá jitřenka své růže rozesívá
a posněženým stromům na vršky je stele, jak křišťálový sever v záři znachovělé se hora ozářená snivě v dálku dívá. ,Dobrý„Dobrý den!‘den!“ – „Vítám Vás!“ se tvář Tvá uzardívá, Tvou držím ručku ve své ruce rozechvělé a do očí Ti hledím, do Tvé duše celé, jež ohnivý jak východ k duši mojí splývá. ,Dobrý„Dobrý den!‘den!“ – „Vítám Vás!“ my opakujem znova, ,Nuž„Nuž, jak se máte?‘máte?“ ptám se – usmíváš se sladce, můj bože, drže ruku Tvou jist nejsem slova! A přec se vzpíná, svíjí, bouří srdce vzňaté, jak hora puknouti by měla v živlů hádce, a vše ta bouř rozplývá v řeč: ,Nuž„Nuž, jak se máte?‘máte?“ 127

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský