VIII. Ne, zůstaň! Nevyprovázej! Je temno všude.

František Táborský

VIII.
Ne, zůstaň! Nevyprovázej! Je temno všude.
Ne, zůstaň! Nevyprovázej! Je temno všude.
Dobrou noc! Hleď, div schůdky zraky moje shlednou. Spi sladko! Nechť Tvé ruce k objetí se zvednou – dej ještě polibek – tak – – tak – – snad ještě jeden zbude.
Co tulíš se? Chceš doprovázeť? V záři rudé už večer shasl – pozor! Schůdek! – Ještě jednou dej polibek, než úst Tvých červánky mně zblednou – tak – – tak – – ó samo nebe ve Tvém ňadru hude! Na každém schůdku ve tmě krok náš tiše stane, ret hledá ret, a srdce v objetí se našla, už z chodby vyšli jsme – hleď, lampa v okně plane, matinka volá – honem, nechť Tě ještě zlíbám – – Dej pozor na schody! – Tak! – Dobrou noc! – – – Už zašla, jen hrknouť slyším klíč – a dále ve snu líbám. * Ó sám již nevím, co se mnou stalo, neb není noci, by souhvězdím Tvé jméno nezaplálo, a o Tobě by se mi nezazdálo, 132

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský