II. Pěli hoši

František Táborský

II.
Pěli hoši Pěli hoši
 při gajdoši, přisedl jsem k nim; číše zněly, hlasy pěly smíchem veselým: „Na dně sklínky upomínky, radosť rdí se, plá: vypij na dno, aspoň snadno hruď se rozehrá! Kdo máš děvu plnou zpěvu, netřeba ti píť: okamžikem vonným rtíkem dáš se napojiť. Dívčích květů, sladkých retů prázdni žijeme, ze dna sklínky upomínky, radosť pijeme, 152 Však my k vínku mladou žínku vezmeme si též, zatím ale věřme stále, je to pro nás lež. Na zdar, bratří, jak se patří, připijme si přec: hruď-li pláče, kvočna kdáče, zavřeme ji v klec!“ Pěli hoši při gajdoši, – jaký hlučný zpěv! až se žene k rozbouřené hlavě všechna krev. 153

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský