Večer.

František Táborský

Ve včelíně nebes měsíčný úl velký, vyletují z něho zlaté bzučné včelky. To je šumů, zvuků, jak by harfa zněla, křidélkem tam lesklým brnká bzučná včela. Ve vzduchu však jasném co se bělá, míhá? Od země to zástup andělů se zdvihá. Ve velkém jak blankyt nesou prostěradle spoustu uschlých poupat, samy růže svadlé. Samy svadlé růže – bolesť, lidské žaly, aby těžké hlavy sladko usínaly. To už nebe plno svadlých je as květů, andělé však nosí v neustálém letu. Průsvitavá mlha zem už v náruč jímá, bez bolesti člověk ve snu lehkém dřímá. Rosa padá k zemi, kolem ticho svaté – ve včelíně nebes bzučí včelky zlaté.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

775. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poupě. (Rudolf Pokorný)
  2. Polní růže. (František Chládek)
  3. Rozkvétající poupě. (Václav Antonín Crha)
  4. 3. Přinesli jaro na křídlech (Josef Kuchař)
  5. Růže a dívky. (František Dobromysl Trnka)
  6. Růže a děvče. (Jan z Hvězdy)
  7. XIII. Na milostné jara bůže – (Josef Uhlíř)
  8. Předhovor. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. NEŠŤASTNÁ LILIE (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Růžové poupátko. (Bohuslav Čermák)