XXXII. Ranní slunko na obloze

Josef Uhlíř

Ranní slunko na obloze Rozžehalo zlatou svíci, Když jsem, sedě v lehkém voze, Jel k své dívce po silnici. Cesta dlouhá! – Jedno předci Milovníku jízdu zkrácí, Zří-li, jak se letmo věci Po stranách mu na zad ztrácí. A Čím rychlej k zadu letí Tam kostýlek, tady chýže, Že se vidí dojížděti K sídlu lásky blíž a blíže. Tak i já jsem dojel cíle; V rozkoši pak lásky medné S děvou ztráviv ranní chvíle, Domu jel jsem odpoledne. A zas ony známé traty Mízely jsou po vůkolí; Jen že srdci tyto ztráty Působily tesk a boly. Mihla první, druhá víska: A já zřel už smutným okem, Jak se lásky stanoviska Neboh dálím každým krokem. Proto ku své dívce ladné, Sladkou puzen lásky mocí, Budu jezdit jenom za dne, Od ní ale v tmavé noci.

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

100. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ (Antonín Sova)
  2. TŘI PÍSNIČKY (František Serafínský Procházka)
  3. Kovář. (Rudolf Pokorný)
  4. Jízda k milé. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. Zavzni, písni! (Adolf Heyduk)
  6. Silentium. (Jaroslav Vrchlický)
  7. V ZÁKOUTÍ DĚJIN. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Navštivení. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. PRŠELY KVĚTY V MÁJOVÝ DEN (Viktor Dyk)
  10. Laňka. (Josef Václav Sládek)