Ssál jsem medy ze přírody;
Z blízka budila se ves,
Tam zas šepotaly vody,
Přede mnou se šeřil les.
Vůkol vše se radovalo,
V zpěvu pták se vzhůru nes’,
Vše se na mne usmívalo,
Ze všad pro mne zářil ples.
Slunce zář tu plála jasná,
Vůkol všude pučel květ:
„Vlasti má, o jak jsi krásná,
Krásnější snad nezná svět!“
To jsem cítil tehdá vřele,
Zrak můj počal svatě plát,
Já si slíbil žití celé
Drahé vlasti v obět dát!