Selka.
Hospodyně, řádná selka,
jeví doma píli svou:
jako pracovitá včelka
stravu snáší medovou.
V oule sedí matka včela: –
selka neodpočívá;
kde je třeba, pilně dělá,
o všechny starostlivá.
První vzhůru budí chasu,
sama první do práce;
oběd strojí k půldne času
rodině i čeládce.
Peče chlebové bochníky,
buchty, dolky, lívance,
housky, koblihy, rohlíky,
měchury a mazance.
46
Vaří na podzim povidla,
zelí v soudek nakládá,
strojiti zná chutná jídla,
a co zbývá, chudým dá.
Vaří polévku, škubánky,
kaši medem sladívá,
svítkem z vajec a smetanky
hosta vzácného ctívá.
Na košile, na podušky
chystá přádlo tenounké,
střádá péří pro dcerušky
na peřiny měkounké.
Veselá a nikdy líná
ani na ta housátka
na dvoře nezapomíná,
ni na holá kuřátka.
Všecka havěť dobře zná ji;
když jen na dvůr vykročí,
slípky ze všad přibíhají,
k ní se rychle přibočí.
47
Dvoří se jí, za ní chodí
i sám pyšný kohoutek,
pohlížeje, zdali hodí
jemu zrnko na zobek.
Při všem díle selka hledí
ještě na svá mlaďátka;
běhá kolem ní, neb sedí
jarobujná čeládka.
Soudí pře své malé chásky,
napomíná, varuje,
odpovídá na otázky,
mravům jich vyučuje.
Nemá stání dobrá máti,
o domácí pečlivá;
sotva usne, musí vstáti,
odpočinku nemívá.
Nemluvňátko své kolébá,
a svou písní konejší,
šetří, čistí, jak mu třeba;
nad nemocným v noci bdí.
48
Zapomínavé vy děti,
svědomí se poptejte:
chováteli ve paměti,
co svým matkám dlužny jste?!