Rukodílny.

Karel Alois Vinařický

Rukodílny.
Čech nejradši hospodaří na dědičné roli své; než, i dílo se mu daří, ku kterému chuť ho zve. V žádné dílně není líný, s Němcem běží o závod. Na melivo žene mlýny tokem nebo párou vod. 63 Ze lnu, z řepky olej tlačí, pivo z ječmene vaří, ze buráku se mu sladčí cukrový var podaří. Barví hedvábí a vlnu, nítě, přízi, tkanice, vytiskuje na bavlnu obrazy a květnice. Kosmanoské šátky chválí sám i hrdý Angličan; Strakonické čapky v dáli kupuje Zadunajan. Horák plátno tká a bílí Krkonošů na patě, Domažlík s kalouny pílí po nevelké odplatě. Rudohorští pletou krajky, Zvykov tence přísti zná, Liberk sukna, Warnsdorf cajky, Jilemnice kmenty tká. 64 Ze skla Jablonc perly krásné, Turnov skládá kamení, jakou barvou, mysl žasne, křemen pouhý vymění. Hořovice s Novou Hutí zlatu vzdory dělají, skvostné šperky dámám k chuti ze železa slévají. Dávno došla ctného jmena čistá, barvená i skla; v zámoří uznána cena českého i zrcadla. Porcelán se také chválí, kamenina, majolík, i co z hlíny se vypálí, i co dělá nástrojník. Průmyslné české práce světem se proslavily; křišťalové i paláce poctu jim přisoudily. 65

Kniha Vlast (1863)
Autor Karel Alois Vinařický