TYPY LYRIKŮ
PRVNÍ: Proud hučí rytmu. Přes něj klenu most. Hřmít do pilířů, má je povinnost. Sám sebe k práci bičuji. Chci vlást! Být básníkem, toť příkaz. Oběť. Strast. DRUHÝ: Mám závrať rýmů. Křehkou něhu tret. V mých bonmotech je pláč. V mém srdci dýka. Prach –? Poudre, slečno! Smrt je pierrette a básníkem být – ekvilibristika. TŘETÍ: Mrak visí nad krajem. To není mrak. To hrozba pěstí, vzrostší do oblak. Kéž prvý záblesk jsem, jenž hlásá čin! Buď zúrodňující má smrt! Ich dien. ČTVRTÝ: Můj milý les je vánkem rozevlát a je v něm Pan a kapradí a zvíře; šum z bystřiny a z letu mraků řád, stesk navečerních dum znám od pastýře... PÁTÝ: Svých starých mistrů řeholi jsem přijal: rýt skoupé slovo v přísný materiál. Tvar duše spí. Skryt, čeká v hmoty vzdoru. I zvedám kov a tesám. Do mramoru. 5

MLADÉMU UMĚLCI
Ranili tě? Hůř se raň! Dobij se. A z mrtvých vstaň!

MOTTO
Chceš definici, co je rým? V sled obrazů jej rozložím: Milostné echo – střepů tmel – myšlenky plod i ploditel – tep krve – bzukot tětivy – blesk, jímž se slijí protivy – – Mám obratem to jedním zvlást? Salto mortale přes propast!

DIALOG METAFYSICKÝ
DÉMON DESTRUKCE: Za války já slavit tělo ponukl jsem Šrámka – ANDĚL KONSOLIDACE: Po válce já vládě v čelo postavit chtěl Šrámka – DÉMON DESTRUKCE: Nastrčím-li fraucimóru, výhodný je krok to – 6 ANDĚL KONSOLIDACE: Nemám-li dost monsignorů, pomáhá mi Cocteau – DÉMON DESTRUKCE: Neumann je můj dávný vasal, dnes i mnohé mládě – ANDĚL KONSOLIDACE: Já jsem rozejít se kázal Umělecké radě – DÉMON DESTRUKCE: Do poslanců pro kumšt bije doktor Vincenc Kramář – ANDĚL KONSOLIDACE: Do kumštu pán galerie, rovněž doktor Kramář – DÉMON DESTRUKCE: Se mnou (než je profesorem) leckterý jde docent – ANDĚL KONSOLIDACE: Tak se shodnem vždycky skorem na padesát procent.

ŠAMBERKOVA RADA
„V gestu nebuď příliš prudký, nevíš-li, zda suflér z budky Ne či Ano podá ti!“ Zásada ta neplatí pouze pro herecké gesto. 7 V politice stejné jest to, suflérem-li dějiny, režisérem Zamini.

PĚTKA KROTÍ LVA (1923)
Když stávkou vázne doprava, pohledem mrkni do prava. Když v Anglicku je obleva, ocasem mrskni do leva. Svůj pravý charakter vždy jev co pravolevopravolev.

NA STRANDU (Z období inflace)
„Dollar stoupá – dollar kles. Příliv – odliv? Hausse a baisse! Jediná to hybná síla, která světy vytvořila, jen valuta nejdražší vpravdě horu přenáší. Jedno znám já svaté Písmo, sluje Sacro egoismo. Čím kdo víc jde do prava, tím spíš úvěr dostává. 8 Severák má zdravé plíce, o frank rámusu je více. Voda stříká sem a tam. Co chci, států nadělám. Ten, který se nevyplácí, vydražíme v licitaci. Pojď, mé moře, začnem dout. Já jsem živel, tvůrce, proud!“ Tak se to sní bursiánu na pomezí oceánu. V odpověď jen citát mám: „Bursa? Écrasez l’infâme!“

SYLT
Tennisové hřiště svítí k sportu, k flirtu, k hrám a k chiku. Těsně za drátěnou sítí hřbitůvek je trosečníků. Teď se zmýlí míč a vlétne k matrosům, těm tichým spáčům, teď zas vítr na mžik vmetne hrobů dech, jak pozdrav, hráčům. 9 Život, to je jedno hřiště, život, to je kolo tanců těsně vedle pohřebiště bezejmenných ztroskotanců.

TANEC MRTVÝCH
Evropa se neopičí. Evropa jen američí. Horečku má. Veselá je. Za dollar jí nigger hraje. Paříž září, Kodaň hýří, Pešť je v gala, Vídeň víří, Londýn zpívá novou notu, Haag vyniká ve foxtrottu, v tangu Stambul, v maxixe Řím, Praha už se řadí k nim, Moskva též chce tančit s nimi, bič a hlad ji učí shimmy. V sálech tančme vyšňořeně, na pláži zas vysvlečeně, pár a párek, pán a dáma, v pyjama i bez pyjama. Netančí jen zbohatlíci, tančí také bolševici, netančí jen celí lidé, tančí také invalidé: 10 chromí účastní se hry – one leg dance je dernier cri –, z fronty nebo z revoluce provrtané kdo má ruce, po špičkách jde k polonnaise – ne-li, tedy na prothese. Gramofon tak měkce zní. Kde však jsou ti ostatní? Když se točí rudolící, kdepak zbyli nebožtíci? Utopení, postřílení, pověšení, bezejmenní, což jste, čačtí, mřeli marně v Krasu, na Visle a Marně? Vemte hlavy pod paždí, zesnulí se nevraždí, kost ať chřestí, mrtvola toč a toč se dokola, saisony to bude šlágr, až se spustí danse macabre! Vpředu tančí tambur band, v čele všem, Franz Ferdinand, za ním, ruce na šíji, Princip skáče s Žofií; sám, hej hopsasa, Jaurès, aby myši měly pré. Pak se rojí to jak myši. 11 Ze všech hrobů, děr a skrýší na boží to spěje světlo, že by jabko neprolétlo. Masku kdo má potápěcí, smí až do naha se svléci, kdo si masku na plyn vzal, pozná, co je karneval, carmagnolu před kanony tančí sta a miliony. Stranou pusté tlačenice, zrakem ulpěv na bambitce, nejjasnější tančí pár, s gosudarkou gosudar. Carson vede irské kolo, v čardaši má Tisza sólo. Uprostřed je velký shon, každý křičí: „to je on“; tělo kryto ranami, voják je tam Neznámý, cár se na něm třepí pestře, k Neznámé se tulí sestře. Mistr tanců jen se dívá, dí es ist erreicht a zívá. Ale ani pomyšlení, ještě dávno konec není; ó ta nuda, na Balkánu kdyby bylo po kankánu; nikde není dotančeno, 12 kolo má jen různé jméno, válka už se neříká, ruin spíš či panika; v Nipponu je elegance, bušido jsou mořské tance, Yankeeové nejsou opi, oni jen se přievropí, a kdo nechce zaháleti, však si ještě zabaletí!

RADA
Zklamáním ti prsa pukla? O samotě šílíš? Cynismus je dobrá kukla, bolí-li to příliš.

LEKCE SEISMOGRAFICKÁ (V létě 1927)
Portugal – Daudet – Rothermere – – „Hračky! A vůbec: Vždyť je mír!“ – Z Nankingu hlásí divné zvuky – „Co je nám po tom! To je z ruky.“ 13 – Však Vesuv – Spálen Justizpalast – Přec jen se zdá něco nablízku třást! A když se dvě srdce v Bostonu chvějí, buchbuch to dělá... až v Basileji! Patrně nechví se jen zem. Vlny se šíří i pod mořem. Nuž, jméno těch otřesů a vírů –? „Nic. Výkyvy. Vždyť žijem v míru!“

KOLOZPĚV
PRAHA: Nejsme vůbec pro válčení. Primo loco z přesvědčení. Za druhé a) věc to vkusu, za druhé b) trochu z musu. ŘÍM: K míru míří Italie. Kdo nevěří, toho zbije. VARŠAVA: Do zákopů jít nás mrzí. Nikdy!... Aspoň ne tak brzy! BERLÍN: Drzost! My? To pravda není! Cožpak jsme už vyzbrojeni? PEŠŤ: Míroví jsou naši světci. Štěpán s Gotthardem jsou svědci. 14 ECHO: Zkrátka, všichni mějme víru, že jdem k zajištění míru. Válku ponorkám a dělům! Para pacem, si vis bellum!

KDYBY...
„Kdyby tak zvaní radikáli v ten překotný náš dnešek vstali, z Havlíčka byl by starý pán a s Římem šel by mistr Jan: toť fakt, jenž zjištěn historicky!“ Co z času, přežije se vždycky! Však nejhloub žije v člověku kacířství z věku do věku. Dnes vzdor by zas byl na levici – A Hus –? Jak tenkrát: na hranici!

„NA OKRAJ SVĚTOVÉ REVOLUCE“ (Šalda o Masarykovi)
Velké-li srdce počet z dnů svých vydá, jímž plný pronikne nás tón, svědomí našeho mu odpovídá nejhlubší zvon. 15

DUMA
při literárních přednáškách, které Společnost pro kulturní a hospodářské sblíženi s novým Ruskem pořádala l. P. 1925 v posluchárně filosofické fakulty v domě Kaulichově
Spi, Havlíčku, v svém hrobečku – Kdybys žil, to zřel bys, ajta, moderní typ policajta, pěstující v munduru literární kulturu. Zda to bylo za Austrie, aby c. k. policie (Havlíčku náš, jestli spíš, v hrobečku se obrátíš) na fakultu chodívala, lejstra s sebou nosívala, bystříc na vše sluch i zor, co poví pan profesor? Ne, ten režim vzdělanostní pro orgány bezpečnostní v republice moh být jen Komenského zaveden! Ouřada, hle, pilně črtá, co lze získat pro Bínrta, by se zvedlo studium, by se v mužstvu šířil um, 16 aby za tepla hned z jitra přes justici k sídlu nitra zájemníkům vnikal v sluch Universitatis duch. Z portretu kdos na to zírá se stěny, a stesk ho svírá: Ty můj milý Havlíčku, kdybys tak vstal z hrobečku...

DIE WACHT AUF STADITZ
Es geht ein Ruf durch Böheim hin: Sei ruhig, Heimat! Trumpf ist Grün! Hie Lindenbaum – hie Deutschlands Eich’ – Agrarier, vereinigt Euch! Rotweiss in unsern Adern rollt, wenn auch das Banner schwarzrotgold. Auf dass der Sozi neidisch sei, fest steht und treu der Ahnen Reih’ von Primislaus, dem Fürst-Oratsch, bis hin zur Saazer Gurkenlatsch. Drum gelt’ als Wahlspruch unsres Tuns: Verzeihen wir uns, was wir uns! 17

„DEUTSCHLAND, EIN WINTERMÄRCHEN“
Už tomu málem třináct let, co nejhorší špektákl ztichl, a diagnosu teď provádí svět, že invalidou je Michl. Kurýroval se všelijak, jezdil do mnoha lázní, teď to byl Chequers a zítra Haag, a doktoři jsou z něho blázni; dí: „Oběhu zákon je neměnný, též v algebře neplatí hádky“ – Leč na to, co made in Germany, i počtář i chirurg je krátký; a filosof zvlášť! Ach, „De l’Allemagne“, jak pestré je to dnes thema! Chemie plynů! a Vikingů zbraň! a bolše-fascio! a Vehma! a modrého květu vonný lék! a vidlemi na živly zrádné! a Zeppeliny! a středověk! a rozkol, jenž Němectvem vládne: 18 Zde náci, tam sóci, zde Šváb, tam Prus, vše do kontrastu se hrotí – neb kdežto ti jedni jsou pro anšlus, ti druzí nejsou proti! A doktoři vzdychají: „Chcem přec mír, ne s tebou zas do toho ringu“ – A křižují se: „Mir graut vor dir“, jak vyšetřují tu sfingu.

OPOMENUTÝ
Ač máme školu žurnalistů, nebyl tam pozván pražský host, by vnuk’ těm příštím vládcům listů svou novinářskou zkušenost: Lež bursy zná, mor úvodníků, otravných feuilletonů plyn, zná ze zkratky či z vykřičníku číst peklo poválečných vin; zná dokazovat odbornicky, jak obrovský je z novin zisk, že význam apokalyptický, ba cenu kosmickou má tisk; 19 ví, co kmen vzdělanosti nese: plod, jenž se jabkem ráje stal, ať sluje Neue freie Presse, ať Babylon či kapitál. Též tebe, Praho, na soud volá, že nemusíš jít do Emaus, mnich fanatik, Savonarola, svým světským jménem Karl Kraus.

TVÁŘE MĚST
BRATISLAVA Charakter nemá. Leda charaktery. Spíš patery než pouhé čtvery. Slovák, Žid, Němec, Maďar, Čech. Ne souhrn: okus chutí všech. Okno do východního světa. A ve všech řečích opereta. Zkrátka, co v Evropě je mír, voilà l’Europe en miniature. VÍDEŇ Z té svůdnice už nejde strach; na klíně má ji Francouz nebo Vlach; v sále tak velkém, až je málem zima, vzpomínka bloudí, usmívá se, klímá; gracie ztuhla v rýhách ličidla; zde ústa jsou, jichž vroucnost vystydla, 20 to ňadra jsou, jež prvá byla v říši; toť Dalila, z níž smutek čiší. PRAHA Zde gourmand, láskou k minulosti jatý – zde hoch, jenž zdědil příliš těsné šaty; zde hidalgo (či jeptiška to spíš?) – zde dlouhán, bumbrlíček, nouveau-riche. Nu, kdyby to tak přišlo na divadlo, „ústrojně“, napsal bych, „to nevypadlo. Čas-dramatik as posud neuspěl vytvořit dílo ze svého pêle-mêle; ten začátečník smíchal děj, až běda. ...Však talent se mu arci upřít nedá.“

BOROVÝ-OBLOMOV
Rok málem čtyři sta má dní, básníci, holoubci, sejčas! Co pospícháte, prosím vás? S edicí díla –? Dojde k ní! A ne-li letos, k posthumní!

GENERAČNÍ
Ne, tihle mladí, ti jsou všestranní –! „A k čemu mají talent?“ – K nadání. 21

UZNÁNÍ DE FACTO (1928)
Kde Musy schůzku daly si? Slaven je Gorkij na Missi! Co není v starém železe, hrne se k vile Tereze, ba viděti je při soustu i nejednoho z buržoustů: Neb vládni sovět, vládni car – co stmeluje, toť kaviár! Tam vodka, symbol ruských vod, tam bývá Butter, bývá Brod, neb Zamini a Tagblatt nám co běžný butěrbrot je tam. Oj, červenost té hodinky – byť bez Vincence Červinky –, kde, selanku by solil svár, též diplomatů pije pár! Devíti silám E. F. Jazz, Orbisu hraje Centropress – světy se boří – noří v rum – Fuchs Alfred zpívá Tedeum – Kopta se diví, aj, aj aj, že lze i v Praze vařit čaj – smetanou sílen, kypí Var, než mu ta pára prchne v bar. 22 Dceř s matkou krotí papouška, o českém verši do ouška Romanu Roman leccos dí – světy se tvoří – Jirko jí – co Vicegorkij Antonov přijímá přání vroucích slov: Mnogaja Ijeta – Mnoho jar – Ganz wunderbar – Bis hündert Jahr...

K SITUACI EVROPSKÉ POESIE
Juž civilismu odzvoněno, z expresí zbude leda jméno, pokrok je pro smích, ve psí lidství – ve flóru zato katolictví; jím nadechnuta se dnes jeví v kdejaké rodině i revue zvlášť literární elita: žena – a israelita.

Z LITERÁRNÍ CHEMIE (Podle A. M. P.)
„Jsi-li kritik, suď – jsi-li lyrik, huď!“ Však to i ono plní-li ti hruď, pak mezi sůl a cukr musíš dát ne mechanické plus, leč x! 23

SV. JANA NEPOMUCKÉHO SLZA I NADĚJE
Eheu! Těch pohanů! O crux!... O spes! Ex oriente lux! Jediný křesťan – Alfred Fuchs!

VIRTUOS
Na biskupství práv se vzdav, mystický sňav háv, jsem zdráv, tragelaf a tachygraf, haf haf Draf, a dav je paf.

L’HOMME DU MONDE
Ať cercle, bal masqué či conférence, ať Institut, ať Légation de France, ať Španělský, ať dřívější sál trůnu, ať park to Fürstenberků kdys či Thunů, vždy, mondainní kde září toiletty, tam přítomen je za malíře Stretti. Kde slaven svátek de Fraternité, kde mají schůzku kosmopolité, kde hosté s panem Hájkem promenují, tam bratrství dvou kultur ilustrují 24 Oumanski, Castagnou a Madame Letty, pan rada Spíšek, za malíře Stretti. Až jednou onde, jak mu velí zvyk, dá svatý Petr thé diplomatique, sál Štěpánovým úhozem až zazní a v prospěch bufetu se povyprázdní, my vytrváme do poslední věty, já muzikant a za malíře Stretti.

NA SLAVNÝ MOTIV
Zdá se mi, že leckdo z nás naměklý je v jádru. V duši chaos, v slovech jas, k druhům přísný, k sobě ras, tak je kritik z kvádrů.

ENTENTE CORDIALE (Kodíček a Peroutka)
Giovinezza gioventù – God save the King, how do you do? We have a paper – „Il Presente“ – with hundred lines – del Presidente – Forse Si e Forse No – Go on, my son, a second Shaw – 25 Così andiamo – hand in hand – Giuseppe – and the Ferdinand.

TITÉŽ PROTI „KRITICE“
Mussolini, Marinetti, Prampollini, Baionetti, Footballini col Dadone, Ferda nostro Chestertone, il mio commilitone – questi bravi forti tutti, noi mangiamo Tutti frutti, io son’ Intelligente, Critica – perduta gente.

DEFINICE
Zda znáš tu společenskou hru, kdy sotisu i poklonu máš svorně v každou větu dát? Toť činoherní referát.

NOVINÁŘ BÁSNÍKŮM
Onus vestrum vita mea: Funusy a jubilea. 26

PRAŽSKÁ DRAMATURGIE NA SKLONKU SAISONY 1921/1922 (Kvapil–Hilar)
JAROSLAV: Já sic opustil svou loď, nechal jsem tam však svou choť. Zdenou řídím posádku bez drátu jak na drátku. KAREL HUGO: Já sic opustil svou loď, nechal jsem tam však svou choť. Zdenou řídím posádku bez drátu jak na drátku.

POLEMIK
Nápady jen mít a v peru aspoň jakýs švih a sek, nadto špetku charakteru – byl by z něho Havlíček.

ČESKÁ POLEMIKA
Nešustěte papírem v boji bohorovném! Kdo na nás jde rapírem, my do něho – klovnem! 27

PROTEST V POLEMICE
Je codex rytířského klání: boj vybojovat stejnou zbraní. Když tedy smluven souboj per, užívat ducha není fair!

JOSEFŮV SEN
Sedm zdatných mužů znám. Do rány si přicházím přirozeně především já sám. Hned po mně Káďa. Pak (s výhradou své fyse) geniální český filosof Láďa. Hilar umí rugby, a náramně krásně. Machar, toť přímo evropský formát (až na ty básně). Chalupný je též můj muž. Tak bychom šest jich měli už. Sedmý – Burian Vlasta. A basta.

BÍDA ČESKÉHO DRAMATU
Svedete akt prvý jen. „S aktovkou již byl bych spokojen.“ Aktovka – tak jméno dí – jeden akt: však žel, ten poslední. 28

JEN – KRITIK
Někdo homérskou má vlohu, někdo homérský má smích. Jinaká je závist bohů, jiná závist neplodných.

KRITIK RASOVÝ
Rrrance, štvance, zaprodance, obřezance míškovat! Retrogradní observance spasí nás. Ať žije kat!

EVROPSKÝ FORMÁT
Bujný buď jak mladý býček, z démonických volám plic. Nadhluboký, Nadkodíček, já jsem Žid, a kdo je víc!

NEDĚLNÍ DÍTĚ
Má v každé bundě četné kapsy a v nich, s čím hrávají si chlapci: nůž, zvaný kudla, na zahrádku; 29 pár cvočků; gumu; pestrou látku a špagát na pouštění draka; pera i dřívka všelijaká; k lepení světa něco kitu; k bourání ždibec krakatitu; tři knížky: „Bosko kouzelníkem“, „Jak s loutkami hrát divadlo“, „Snadno a rychle loupežníkem“ – a po každé má v kapse sklo. To věru fortelné je sklíčko, sám Krakonoš mu kdys je dal, jím políčí si na sluníčko a třebas ještě výš a dál; ba zamíří tak převysoko, jak by chtěl boží vidět oko. A kdykoli ten div se zdaří, že, o svém štěstí sotva věda, zachytí cos jak ultra-záři do kouzelného zrcátka, hned namíří si na souseda a začne pouštět prasátka.

NÁVRAT MLÁDÍ
Žlutý javor – Návrat růží – Trnem kritik dru svou kůži – Mohu sebe pilněj dřít – Semper haeret aliquid. 30

STŘEDISKO ODSTŘEDIVÝCH
My jsme ten Dramatický Kvas. Ten pravý dynamický sraz. Však žel, kde dva se sejdou z nás, tam zmlká dramatiků hlas. Neb zásadně si rozumíme, leč jeden s druhým nemluvíme.

RECHERCHE DE LA PATERNITÉ
Jaký vlastně mívá vznik mnohá geniální fraška? Odpovídá eugenik: Rodiče jsou Smil a Flaška.

JARO H.
Žid a Řek a Hus, můj to není vkus. Geniem jsem podle práva, z nouze kritikus. Každý jiný kus proti mým je trus. Ibsen, to je dědek stará, já jsem dítě Mus. 31 Z Berlína též Prus působí mi hnus. Pravdu měl jen, když si přával: Jeder Schuss ein Russ!

DIALOG DRAMATIKŮV S NEDRAMATIKEM
„Buď Bůh – buď skoba!“ Radš nic – než „Joba“!

ROZHOVOR S AUTOREM
Drama je ve psí... „Ale viděl jste, jářku, na Vinohradech mou milionářku? To je vám pěkné! To je vám psinka! A voní to... jak moje Fialinka. Mužští jsou vtipní, dívčí jak laňky. Ba snad je to málem nad Čekanky. V publiku haló – málokdo dřímá – A pro herečku... no, něco prima! Jen kritici, netvůrci, koulejí zraky. Věřte mi, mně je jich líto...“ Mně taky. 32

DRAVEC PŘED ZRCADLEM
Nejstrašnějšího reka – ó dění záhadné! – shléd zrak můj: Nadčlověka! Kov kovu! Zázrak! MNE! Mru hledem tím. Však v smrti, svou nahmatavši zbroj, i boha dlaň má zdrtí, až vzkřiknu: Hoj! Stroj boj!

NA PRVNÍM BALKONĚ 1924 (Meziaktí české premiéry v Národním. Mezi cukrárnou a telefonní budkou. Publikum, kritika, autoři. Proudění, hemžení, bzučení. Je slyšet útržky hovoru:)
LEKTOR NÁRODNÍHO DIVADLA (dramatickému adeptu): ...tož jak su vám prál: Buď jste Sever, buď Jih... REDAKČNÍ RADA „APOLLONA“ (seskupená kolem referenta Tribuny): ...Vy umíte, pane, rozpárat břich! LEKTOR NÁRODNÍHO DIVADLA (dramatickému adeptu): ...Vaše hra, by řek Hilar, je „vachrlatá“. DIVADELNÍ HABITUÉ (odhaduje obecenstvo): Tohle je premiéra? Samá vata! 33 LEKTOR NÁRODNÍHO DIVADLA (dramatickému adeptu): ...leč rozhodující slovo má pan dramaturg Khol... REDAKČNÍ RADA „APOLLONA“ (referentu Tribuny): ...Váš sportovní výkon! Ta čistota! ČLEN REDAKČNÍ RADY „APOLLONA“ (s nádechem přízvuku anglosaského): Goal! DIVADELNÍ HABITUÉ (ukáže na scénu): ...ať nás pámbu při zdravém rozumu zachová! NÁBOŽENSKÝ MYSLITEL (redakčnímu kruhu .„Kritiky“): ...totiž, situace je taková... SPECTATOR, ČLEN REDAKČNÍ RADY „APOLLONA“ (koří se referentu Tribuny): ...jste genius štulců a námětů! REFERENT TRIBUNY: Fi! Do divadla se nechodí v žaketu! (Odvrátí se od redakční rady „Apollona“). REFERENT NÁRODNÍCH LISTŮ (obklopen učelivými čtenářkami): ...tak předně: Nová modla od Curela... UČELIVÉ ČTENÁŘKY (sborem): Za druhé: Šest postav od Pirandella... ČLEN REDAKČNÍHO KRUHU „APOLLONA“: Myslil snad ironicky, co řek’ o tom kabátu? 34 SPECTATOR Z „APOLLONA“: Tak hoši: Příště smoking – a bílou kravatu. REFERENT NÁRODNÍCH LISTŮ: ...leč nejvýše stavím Crommelyncka. LEV SPOLEČNOSTI: ...svých kamaší styl mám od Jelínka... REFERENT NÁRODNÍCH LISTŮ: Hoj, to je den! CHOŤ REFERENTA-DRAMATIKA (choti dramatika-referenta): My máme premiéru už za týden. TVŮRCE PŘÍTOMNOSTI ...hle, jací jsme: hrajem cvika a kouříme z lulky... CHOŤ VÝTVARNÍKOVA (dramatickému adeptu): ...já se za vás přimluvím u Fikulky. NESPOKOJENEC: Kampak na nás, historie! CHOR NESPOKOJENCŮ: Ten to vorá, ten to ryje! EKSTATIK (nesouvisle): – – nová scéna – – – smrt a žena – NESPOKOJENEC: Chcem metafysickou grotesku! CHOR NESPOKOJENCŮ: Chcem Evropu dýchat po česku! 35 EKSTATIK (nesouvisle): – – božská Xena – – – státní cena – REFERENT TRIBUNY: Že jste to vůbec mohli hrát! DRAMATURG: Nestojí to za nic, přiznám rád. REFERENT NÁRODNÍ POLITIKY: Mně se na tom líbí, že tam není moderní křeč. DRAMATURG: Pane vrchní rado, docela má řeč. REFERENT LUMÍRA: Co Gall bych se smál, co Čech musím brečet. DRAMATURG: Já si omývám ruce. Staříku, já to nečet. PROFESOR ČESKÝCH LITERÁRNÍCH DĚJIN (referentce Čsl. republiky): Mistr dole zuří jako Kašpar Lén. REFERENT PRAGER TAGBLATTU (potká referenta Prager Abendblattu): Haben Sie nicht den Pick gesehn? SPISOVATEL AMBICÍ POLITICKÝCH: ...já to mám přímo od Laurina! JEDEN ZE ZTRACENÉ GENERACE: Na našeho Karla se zapomíná. JEDEN Z VYMÍRAJÍCÍ GENERACE KOMUNISTICKÉ: ...v mé duši dav! A na scénu množství! 36 JEDEN Z KULMINUJÍCÍ GENERACE POETISTICKÉ: Problémy – psina. Cirkus – božství. JEDEN Z ROKU 1914: Co mi šlapete, pane, na kuří oka? JEDEN Z ROKU 1924 (pantomimicky): Abych dovodil, že mezi námi je prorva přehluboká! PRAGMATISTICKÝ RELATIVISTA: ...nám dobro sic není zrovna vysloveným zlem... LEKTOR NÁRODNÍHO DIVADLA: Ve sporu generací já práv chci býti všem. REDAKTOR VARU: Jste středocestné baby, abych vyjádřil se hladce. HOLČIČKA, KTERÁ V „BÍLÉ HOŘE“ HRÁLA TŘÍLETOU LIŠTIČKU: Mi sme ta psístí dejenace. REDAKTOR VARU: No dovolila – a co já? NÁBOŽENSKÝ MYSLITEL (redakční radě Kritiky): Totiž, situace je taková: TRAGÉD NÁRODA (řinčí šavlí): Co je to zač, tenhle Cassius? KOMÉD NÁRODA: Jestli kdy Vodák vyrobí kus? DRAMATIK SVĚTOVÝ: ...tak vám při tom banketu dělali o mně anketu... 37 DRAMATIK HOROSKOPISTA: Líbějí táhnout planetu! (Čte dámám z ruky.) DRAMATIK V BOHU: ...i mrštil jsem těžítkem po censoru... DRAMATIK V KOSTCE: ...jsem zatraceně svůdný na javoru... PRVNÍ MÓDNÍ REFERENTKA (svému chefredaktoru): Nechať ke mně přijdou pacholátka! DRUHÁ MÓDNÍ REFERENTKA (svému chefredaktoru): Na politiku mód je Milena krátká. PANÍ OLGA FASTROVÁ: Pojďte na má prsa, jsemť obou vás matka. REFERENT NE SVĚTSKÉHO STAVU (mluví o premiéře): Autor má – tento – rozmarnou dikci? REFERENT NÁRODNÍCH LISTŮ (jako by nedoslýchal): Ne, nebyl jsem na čaji u pana Mixy. REFERENT NE SVĚTSKÉHO STAVU (sonduje terén dál): Není-li fabule příliš pestrá? REFERENT TRIBUNY (jako by nedoslýchal): Ano, Poláčka budou hrát na Sylvestra. 38 REFERENT NE SVĚTSKÉHO STAVU (již zoufale): Nezdá se dámě ten děj málo exaktní –? REFERENTKA ČSL. REPUBLIKY (jako by nedoslýchala): Ba, Právo lidu je teď náramně netaktní. CTITEL NOVÉHO DIVADLA: Oč raděj vídám psinu v kinu. SPISOVATEL-NAKLADATEL: Zítra se vydám v Aventinu. NAKLADATEL ENTUSIASTA: Já mám zas kliku na sebrané spisy. (Zazní zvonek.) REFERENT TRIBUNY (vrací se do hlediště; s gestem): Chce-li kdo oprátku, tak ať visí! REFERENT NÁRODNÍCH LISTŮ: Ach, saisono ty dramatické bídy! DRAMATIK V BOHU: Tak tedy funus. A první třídy! CTITEL NOVÉHO DIVADLA (již ve svrchníku): Nechcete-li se nudit, spaste se! NÁBOŽENSKÝ MYSLITEL: Inteligenti, srazte se! PANÍ VOLFOVÁ: Pánové! Nasedat! Opona! DRAMATURG DIVADLA KOMEDIE: Hluboká poklona. 39 SPECTATOR (týž): Hlluboká poklona! CHEFREDAKTOR „APOLLONA“ (týž): Hlllllboká poklona!!!

HYMNA DRAMATURGICKÁ 1927/28 (Götz: Kodíček)
Zachovej nám, Hospodine, jízdní závod pražských scén! Každá hlásí kousky jiné, stejných asi dvacet jen. Která vezme druhou – Kdo ví? Komu bude v sedle líp: Františkovi? Josefovi? Sázet, páni! Start – Hip hip!

SVĚDOMÍ (Drama Ladislava Nováka, po prvé v Městském divadle 9. dubna 1927)
Co se všechno může stát! Případně i morytát. Tak vám jedna Macounová dceru svedla u Turnova, aby v noci na pytláka, na manžela, darebáka, k smrtelnému úderu zvedla ostrou sekeru, že prý může potom snáze v lese vídat Huga Haase. Kufr toho nebožtíka hodily pak do rybníka; matku z toho ranil šlak, dceř to nemá lehké tak: Kdykoli se scéna stmí, mluví na ni svědomí. 40 Vložit nutno tentokrát společenský referát: Smokingů a fraků gala autora si vytleskala – doktor Kramář moderato – Hodáč, Preiss con brio zato. V předních lóžích industrie. Stranou v lóži tragedie: Loni ještě se psy pes, musí být co jehně dnes; symbolické jeho jméno: vinohradský Papageno. Na ústech má náústek. Nazývá se – jak jsem řek. V třetím aktu přijde scéna, kterou hra je dovršena: Vrbský, herec dramatik, funguje co zpovědník; k němu, dojít rozhřešení, zjev se blíží v zakuklení. Dí: „Já přicházím sem v dům vlastně jako neutrum. Hříchů mojich líto mi – českých her jsem svědomí. Věř však, otče, aspoň to mi: Radš bych mělo na svědomí všechny hříšky Sodomy, nežli toto Svědomí!“

ACTA SANCTORUM
Též scéně národa se leckdy stane, že pochodí jak u Jankova Kec. Jsouť cesty Páně cesty nezbadané... I v neštěstí však z lóže svítí Götz. Když o roli si řekneš Hilarovi a zničen pádíš zpět jak z města hrůz, kdos pohladí tě pohledy a slovy tak příjemně, jak přijímal by kus. To šepce on, jenž sám vždy nevděk sklízí, leč s pokorou jej nese vyšších sfér, 41 on, slitovník, on, František d’Assisi, on, člověk z Claudela, on, Doux-Amer... Má v hlase slib, jak zaslíbená panna, má v hlase dojetí, jak ptáčka ston; ba, zář kol drátů skví se požehnaná, když modlitba se line v telefon: „Můj bratře herče, bratří dramatici, mně bratrem je – byť nebratrským – chef... Ach proč a proč jen... jak to jenom říci... ach proč jsou muži loupežníci – zvlášť autoři, když cedím za ně krev!“

Z NOSTICKÉHO PALÁCE
Sezváni jsou ministerští rádci k protříbení názoru na žalostnou situaci divadel i autorů. „Státní odměny jsou blahodárné, jejich výhody pak v tom, že jen dílo vskutku zdárné smí je dostat,“ vece Lom. „Tím,“ děl Vodák, „obor nezesílí, jenž je pod kritikou vší; 42 což abychom odměnili každý rok – hru nejslabší?“ „Námět váš, ač převýborný sice,“ mínil Wirth, „jen zhorší zlo: jím by vznikla tlačenice, že až o život by šlo; při letošní konkurenci svatě nestačil by tucet cen...“ Po radách a po debatě statut cen byl pozměněn. Usneseno: také v tomto směru napodobit antiku, za původní premiéru odměnu dát... publiku.

O’NEILL
Farmářskou bibli má a botu. Chlap chlapská. Tvoří z hrud a z potu. Pach krve do nozder se vbod. Chtíč. Úděs. Whisky. Nadživot. Rej pověr – z opilosti hmotou. Niggerdance. Útěk před samotou. 43

G. B. S. O SOBĚ
„Moudrost má: had z Edenu a Stoa. Enšpígl a Swift – mí praotci. Rád mám budoucnost a G. B. Shawa. Krev mi hnusná. K smíchu shawovci.“

NADSTRINDBERG O „SLEČNĚ JULII“
Znaje komtess inferioritu, protestuji proti dávce citů, jíž je autor, ač je, tuším, znal, pře-i-de-a-li-so-val.

REINHARDTŮV MIRAKL VE VARIÉTÉ
Jazyka, hle, zázrak byl tu stvořen: cirk i církev mají stejný kořen.

JEŠTĚ MIRAKL
Když ve Variété ekvilibrista přes ostré nože se přehoupnout chystá, je náboženskosti v tom úkonu více, než když se tam rozhoupe kadidelnice. 44

GLOSY K „OTCI“
A: Jak lehoučko by došlo k rozluce, jen lampu rozžatou vždy včas mít po ruce! B: Co všechno na tom kuse zastaralo! Lamp s petrolejem též je po čertech už málo. A: Ač nové, pane B., je svícení, svět Adolfů a Laur se, věřte, nemění.

OTEC „OTCE“
V třech peklech pykal za fantom svých vin: měl kajícnicko-sadistický spleen, rum lásky pil a chutnal mu jak blín, a že znal sladkost žen, byl misogyn.

DĚLBA PRÁCE
Nad tím, by na scéně nebylo „děr“, bdí ideový režisér. Zda moskevsky hrát, zda meiningensky, je problém především inspicientský. V světový názor odít hru, garderobiér má v ressortu. Moudrosti souhrn při závěru závisí najmě na sufléru. 45

V KLUBU ROZVEDENÝCH
...Jeť osud náš jak drama od Strindberga... – „Nu, ne-li navlas, aspoň od Šamberka!“

JOSEPHSLEGENDE
Lanýžů kdo má už dosti, také jednou rád se postí. Nakaženi v morku kostí, z komplikace buďme prosti: perversní až do cudnosti!

PRAŽSKÁ DRAMATURGIE 1930/31 (Götz: Langer + Tetauer.)
Zda letos vyjde z rendlíků, co k chuti přijde jazyku? Co ochutnavač národní Götz o reformě menu sní, a na komorním dinner podíl má Franci, Franciho jenž zplodil; i ve službě má slušný rank, a po boku mu visí Frank. Co chystá těch tré kuchtíků? Krém! Vlašský salát! Papriku! Dort! Český koláč! Antiku! Ó Franku, Franci, Frantíku... 46

EDUARD KOHOUT
U konce jsme byli zkoušky, vtom však volá – v uších kroužky – Édouard le Beau: „Režisére! Régisseur! Kdepak je décorateur? Vždyť já nevím – quel malheur! – jaký bude můj chapeau! Drap mi padne, na mou duši, též écru mi k pudru sluší, ale ještě víc bordeaux!“ Sklonil se mu Vojta k oušku: „Končit nás už nechal zkoušku, vždyť on bude skoro nah!“ Edu polil nach: „Chtěl bych den co den to hrát, tenhle kroj mám very rád!“

ZAKOPAL
Sosiáše, Sganarella, Vlachy dává, Hispance, a tu hleďme – je to mela! – naráz do smíchu a těla muzika mu z pouti vjela, Bohuš dá se do tance! 47 „Tidli-fidli“ zní a hrá to, potichu cos „děti – táto“ zvučí do všech legrací, vždyť to je ta divná struna, na kterou hrá Kalafuna, když se domů navrací.

KARLU DOSTALOVI (Jak se vám líbí)
Ve vaší hře, můj Jaquesu, která sní, ba mdlí, až usíná, vždy diskretní, je dnešní tázavost, jak nervů břitva, je zítřků hrot, jenž za živa nás pitvá; z těch vašich skepsí, nuancí a chmur my slyšíme: Res nostra agitur! Váš neklid: „kéž!“ nám dí a touha: „vzlétni!“ Tak uhod jste nás hrou – – vy nediskretní!

KAREL VÁVRA HRAJE
Chuť octa na rtech, zuby zaťaty a slovo jako sek a sykot dýky, stesk hraju zrad a smutek samčí msty. Můj den, v němž byla hořkost erotiky, kles v listopadu žluté lupení, jak dí můj Makbeth. – Zbývá umění. 48

KAREL VÁVRA ODCHÁZÍ
Půlnoční vodstvo žalů podsvětních vyšplíchlo v křeč, jíž zalomcuje smích: rty přitisknout, ne k bolestem se znát! jen v kouři zapomnít! jen opiát! „Dík,“ šeptá, „dík!“, než v černý stoupne vír. I v smrti maskován; a kavalír.

KAREL VÁVRA NA ONOM BŘEHU
Svět je-li za světem... jak vždy on stál s nesdílnou noblesou, vždy opodál, i ve zpovědech uzavíraje se – byť ve dvou, trpkost samoty kdes nese, a na rtu chví se, jak se dřív mu třás, mdlý úsměv: Vanitatum vanitas.

ZA MARIÍ HÜBNEROVOU
Žila tak tvrdě, dýchala tak jemně, hloubek v ní byla prasíla, planula zevnitř jak ta matka země, ona, jež matkou nebyla. Vzpurné a nízké, zlé i ušlapané v tvořící vášni tiskla na svou hruď, 49 své rozmávnutí a své požehnané jim slovo vnucujíc: „Z mé krve buď!“ Mateřství řeč tak čirá se z ní drala jak ručej s hor, jak pramen ze skály, a všichni my, jimž umění své dala, siroty po ní zůstali.

ANNA IBLOVÁ
Šept básně tělem světle doříci, dát kázeň vzplání nejpalčivějšímu, zvlást bol a ztvárnit srdce hořící, krev máků zchladit bílou stuhou rýmů.

TENOR
Mým povoláním –? Ne, to zrovna není. Jsem – jak to říci – tenor z přesvědčení.

SELADON PŘEDMĚSTÍ
Na rukou glacé rukavičku, sáh na partnerku jak na samičku, Tremolo prsou. Pohled skelný. Typ: frisér. Neo-dola-telný. 50

TRAGIKA TRAGIKOVA
Dramatik jeden maličký zaklepal u zlaté kapličky, velmožům složil kompliment a zadával drama jako cent. Pak, reprodukcí scén se zpotiv a souhru naznačiv svých protiv, děl mimochodem: „Vzácní páni, mám tu též maličkost pro zasmání.“ A sotva že to řek’, jak Hektor se na tu nabídku vrh lektor: „Tak bezprostředně, mistře, zní nápady vaše výstřední! Do vašich vtipů je vlastně vbita zrovna strašlivá vitalita! Pro nás, řeknu to bez komplimentu, až příliš je síly v takovém centu, nám stačil by, řekněm, centigram.“ A přijali mu epigram.

VYDRŮV TARTUFFE
Impertinentní vpředu, vzadu. K mladicím – starý praktikus. Ta litanie prstokladů! A v každém kloubu duch a vkus. 51

VYDRŮV TYBALT
To není člověk. To je kord. Assaut! A švih! A terc! A mord! Hrr – Z pochvy letí, štváč a rváč. Vlach. Ecco. Černokošiláč.

VYDRŮV EDGAR (TANEC SMRTI)
Hrá všemi čtyřmi. Slova – loví. On dohmátne, kde nedosloví. Tne šavlí, v stín svůj zavrtán; teď křepčí, démon-tatrman. Je vůbec živ, jak svíce zháší? Vstal z hrobu? Nevím. Vím, že straší.

HILAR NA VINOHRADECH
Než rozhodne se, těžká váha, prst v dumách hryže, vzdychá, váhá. Pak, čelem do zdi, dí: va banque! – a přes překážky, jako tank, se počne valit. Hlavu skloně, vzepře se měštkám na balkoně a žurnálům i parteru a riválům i partneru – 52 a proti všem svůj útok... hraje: neb divadlo vždy smělá hra je; ne o závod; spíš o život! Urra! Byl na počátku hod. Jsi bit, kdo nerozhod ses pro hru. Muž vyhrá, riskuje-li prohru.

OSKAR NEDBAL DIRIGUJE
Hmotnatý vozka býčí šíje, sto inštrumentů v hrsti má, v prstech mu škube melodie, řídí a šlehá očima, taktuje, trhá, tančí málem nozdrami, zády, rameny, k závěru, stržen bakchanálem, to faun je, tóny zmámený.

V. VYDRA ST.
Rasu má i eleganci pravou; odkud znám však jeho typu vzor? Až mi náhle projelo to hlavou: smích i chůze – celý synátor! 53

V. A W. NA TOURNÉE
DVA Clown, v širokánské vyřídilce smích, a zjev, tak chvějivý jak vážka-muž: valse generace vedou v nuancích, veselý v srdci žal a na rtech rouge. TŘETÍ Jak by jen měla kterákoli z Mus mít zalíbení v barovém tom spáči! Pak, vyjeveně líný, sedne k blues a z boltců odstálých mu jiskry skáčí! ...& COMP. I danse macabre tančí se dnes nově. Ne šprýmy, bandité neb rytíři – mně udělaly girls na hřbitově svou elegancí upíří.

OD PŘEMYSLOVCŮ K OTROKŮM
Já, skromný autor Otroků, smím právem být rok od roku sám se sebou víc spokojen: račte si, prosím, všimnout jen kolosálního pokroku v mém dramatisování žen! 54

MUŽ, KTERÝ NEMÁ KDY
Jen ještě dopsat tuhle stránku a pak mít za sebou pět článků, jež odmítnout se nezdá fair, a pak už na řadě jsou ony, s nimiž jsem vstoupil do saisony, a potom pár těch premiér, pak o Markétkách čtení složit a pro kongres ten referát – to vše lze levou rukou psát –, pak ze sta knížek dopřeložit už devadesát devět jen, a konečně jsem svoboden; užuž se soustředí má síla, užuž se do toho dám díla, v němž smysl mého osudu. Jen co svůj funus odbudu.

TÁZAVÝ
Tážeš se, proč píši drama? Bych moh strhat sebe sama. Tážeš se, proč vůbec píši? Bych se z toho kál, že dýši. A proč dýši, vědět chceš? Ano, proč? To ptám se též. 55

DIVOKÝ
Jaká je tvá pravá tvář? Světák? Světec? Ramenář? Jen si do mne perte, páni! Jmenuji se Ani – Ani.

BEDŘICH VÁCLAVEK, „OD UMĚNÍ K TVORBĚ“
„Když kritik horký je a mlád, pak arci přestřeluje rád...“ Kdo přestřelí, kdo nedostřelí, je pro mne stejně neumělý. Jeť cílem střelby: trefit cíl. A střílející netrefil!

DOBRÁ RADA
Básníka filolog se ptal, kdy působí překlad jak originál. „Když takovou dáš mu náladu, že, vedle překladu položena, předloha tebou přeložená jak překlad je tvého překladu.“ 56

MACHAROVO „SATIRICON“
Prorockých satir vtip je celý: že nevděkem se splácí. Tak jsme mu tedy odpláceli. Zvlášť my, té knihy žáci.

HLAS INDIVIDUALISTICKÉHO SKEPTIKA K HÁDÁNÍ O LIT. GENERACÍCH
Ač trochu mlád mi ten váš svět, přec akceptuji datum: též já k svým předkům hledím zpět až po rok devatenáct set, leč ante Christum natum.

MELODIE NAD ARTHUREM SCHNITZLEREM
Přes naše teskné milkování říjnové šláře, hleď, se strou, a hoře, jímž jsme prochvíváni, je divadlo jak listů vání – My hráči, jimž i smrt je hrou... 57

ZA F. GUNDOLFEM
Svůj zdravil svět, v taj vyššího-li vnik. Byl vidoucí, kde tápe se a tuší. Vykladač nitra –? Tvůrce –? Tlumočník –? Za strohý příklad, za mramory dík, sochaři duší!

MOTIV Z ANTIKY
Jsou, kdo svou strast a trpkost krotí, a sebe zdolat je jim ctí. Však přijde čas a zarachotí hněvnými šípy z podsvětí.

OBRANA ÚTOKEM
Jsou-li vám tupé, ukonejší mne slovo, jež děl Vilém Tell. Též já své střely nejostřejší prozatím v toulci podržel. 58

PSÁNO POD PSEUDONYMEM
Mé pravé jméno –? To přec poví styl! „Styl,“ jak jsem v slovníku se poučil, toť ostrý hrot a proniknout má dílem. Mé řemeslo –? Ne nadarmo jsem žil, když vyryjí mi na urnu: „Psal. Stylem!“

JAK SE DĚLÁ EPIGRAM
Hlavní věcí je, mít rým. Myšlenka už přijde s ním. Pak to sám vem za rebus, lušť a piluj, toč a brus. Intuice posléz dá ti, na koho to vlastně platí.

NA STEJNÝ MOTIV
Do duše – když duši máš – sáhni jenom slep. Věř mi, že se popícháš o nějaký střep. Vznes jej, ať se v slunci třpytí. Krůpěj krve tvé-li svítí k ducha lesklým hrám – to je epigram. 59

KOREKTURA
Podívej se na něj líp. Střep to není, je to šíp. Do prsou tě střelil svět. Pošli mu ho zase zpět. Hleď, jak letí, skví se, chví v tiché záři večerní!

ODVOLÁNÍ
Jaro svítí! Odhoď plentu přežilého sentimentu, do oken ať proudí svět! Hleď Tvář kosmu není smutná – Smích, toť odraz absolutna, zachycený do faset! [60] OTOKAR FISCHER RÝMY. Tato kniha vyšla v květnu 1932 jako sedmý svazek knihomilské edice RÉVA MILENY HERBENOVÉ (Praha XIX, Bráfova 4) ve 220 číslovaných výtiscích. Z nich prvních 32 výtisků je vytištěno na holandském papíře Pannekoek a je autorem podepsáno. Dalších 188 výtisků je vytištěno na ručním papíře Poemgen & Heyer. Podle návrhu M. Kalába vytiskla Průmyslová tiskárna v Praze písmem Plantin. Tento výtisk má číslo 30
E: jf; 2006 [62]