To jste to dopracovali!! (1909)

Epigramy o české politice, Josef Pachmayer

Diplomatická verze Ediční verze
TO JSTE TO
DOPRACOVALI!!
EPIGRAMY O ČESKÉ POLITICE OD JOS. PACHMAYERA
PRAHA 1909. Nákladem vlastním. Tiskem V. STOČESA v KRALUPECH n. Vlt.
[1]
Jubilejní hymna. (Nebylo při předešlém jubileu v Praze zabaveno.)
Zachovej nám, Hospodine, nebohou tu naši zem, za ni bij se, český syne, ránu splácej úderem! Vždy po boku utlačených, s hrdým čelem proti všem! Zbabělým jen, podlízavým poroba jest údělem! Plňme k slabým povinnosti – braňme křivdě statečně, proti lži a pokrytectví v boj se dejme počestně! Na paměti stále mějme, práce žeť jen vítěznou, kde však třeba, krev i dejme za volnost i za čest svou! Čeho nabyl dělník pilný, druh zas duchem zušlechťuj, uměním i vědou silný, ať se vznese národ můj! Bože, račiž slávy přáti, žehnej vlasti milené, slunce Tvé nechť pro ni svítí, i pro lidstvo sbratřené! Stůjmež k lidu v těžké chvíli, smělost jenom moci dá! Čechů kde se napnou síly, zášť i vzdor se překoná! [3] Kde se ruka k ruce vine, tam se dílo podaří, naše právo nepomine, nezničí se žaláři! Čechu leda Čech ať vládne, rovný s rovným spřízněný, v lásce, která neuvadne, duchem jenom vznešený! Bože, račiž úděl lepší,lepší dělníkům již v Čechách dát, národu rač pracovníků – chudé vIasti požehnat!
Šašek bez krále.
Byť nám scházel král, dovoltež vyvy, šaškušašku, aspoň, aby do té naší psoty podle pravé české noty,noty smutnou vám tu hrál! –
Píseň českých čeledínů.
Když jsem přišel do té Vídně, přišla na mne dřímota: nežli se rvát, raděj sloužit! s flintou hajdy do žita! Přišel na mne šelma velký, této říše hospodář: „Dej sem, Čechu – co se vzpíráš?! co na sobě ještě máš“!máš!“ Co tak na mne, na poslance?! vždyť jsem říše věrný syn! nebýt diet a desítekdesítek, teď bych se vám postavil. 4 Tolik let jsem u vás sloužil, a nic jste mi nedali, jenom sliby a naděje a ty jste mi zas vzali! Tolik let jsem u vás sloužil, co kdo mohl, to mi krad’, všichni jste se jenom třásli, abych se už ve hrob klad! Tolik let jsem ve všem sloužil, div jsem čest svou neztratil, kéž bych vás bylbyl, sakramenti, raděj ihned vyplatil! Tolik let jsem u vás sloužil, o mzdě žádnej nic neví, počkejte jen, sakramenti, Čech až služby vypoví! Ať váš barák na spadnutí kdo chce držet, pomůže! – sám Čech s vámi v téhle říši vydržet už nemůže!
Vojsko a vojsko.
Kritikáři, k čemu kárat naši českou taktiku? S maďarskou i porovnání snese – pravda – chlapíku! Armádu i řadovou sic budou míti Maďaři, však jen z kmánů skorem pouhých, zprohýbaných tornistry! 5 My však – jaký triumf! – a to jakou! – armádu: tajných radů, sekčních chéfů – hromadu! Maďar voje z samých kmánů zprohýbaných tornistry, my však voj sic beze kmánů, za to dva, tři ministry – –
Stesk z Vídně – do Čech.
Jednou řež a dvakrát měř, té staré pravdě, ČechuČechu, věř! Dvakrát nám zde nařezali – ty si to doma jednou změř!
Žáček ministrem.
Co vás to trápí, brašibraši, tak, ať jest to onak či jen tak, s hanbou to končí vždycky pak, ať jest tam mistr sám, nebo jen žáček, žák.
Za Fořtem Žáček.
Ach, revír Vídně! Mazaný v něm fořt náš nic nesved, neulovil nic! Teď k Dunaji si žáček used! Proč ten tam? By naučil se chytat – vodu do udic.
Ministr-krajanky. (Věnováno Jejím Excellencím).
Jen koho teď? Jde o to pouze! Proč otázkou se mučit dlouze? Proč se vzpírat dám těch touze? Je přece bída jako nouze! 6 Nač s státníky a s manžely podnikat zas zkoušku novou? Posaďme hned v křeslo teplé hezkou paní ministrovou!
„Svůj k svému“.svému.“ Haličským četníkům v Praze.
Ba Rakousko jest rovnoprávno i lid svůj častuje-li bodáky! Tož Němcům na pomoc jich regimenty a na nás poslalo si – bratry Poláky.
Vyučená Žáčkova i soudruhů.
Kdy se ministrovat doučí? až ten svůj národ domučí?
Státníků prachy a lidu strachy.
Když tam byl náš PrášekPrášek, koukal z toho prach... Teď když přišel Žáček, kouká z toho strach!
Český krám.*)
Něco vzali nám, však víc jsme prodali za pac – nu, český kšeft se nedaří,nedaří. Prodat víc již nezbylo, či teďka prodáte i sebe, pane kramáři? ——— *) Hrot náš míří proti politické důvěřivosti a politickým ochotám Dra. Kramáře. Osobní neporušitelnost jeho, jak víme, jest povznešena nade vší pochybnost a víme, že zvláště po ministerském portefeuillu šilhá leckterý tak zv. „rozhodný politik“ spíš než on. 7
Splněné přání důvěrníků. (K radikálním řečem býv. ministrů.)
„Odpor lidu sorganisuj!“ na vedení zahřměli! Včera ještě vůdci lidu za pecí si hověli. Ať spí dále! Do Čech jenom ministři si vyjeli, opposici v c. k. duchu vytříbí a zocelí.
K slavnému vjezdu! (Otisk z „Pokrokové revue“.)
Jak purpur tvář! Však bledé čelo – zrak sklopen můj, však duše má se chví. – A pěst se svírá! – V malomoc! – Již stkví se hanby znak i v moje vpálen čelo! Pán přijel! Strach mu vyryl v čelo sic vrásku k vrásce, – otroků svých dav však dobře zná! – i bič, jímž tolik hlav již sprál! – A v prachu každé čelo! Zrak v dlani, hořce k sobě synky vinu: vím, v rodu našem roby vždycky budem’! Ó, vlasti, hanbu uzřev Tvou i vinu, dnes na poprv Tvým zoufám nad osudem! Co hořčej, hlouběj srdce proklá synu? Nad matkou svou když hořet musí studem!
„A ne v čele vojska a pušek Rakousko hledalo své slávy...“ (Úryvek z jednoho feuilletonu jubilejního).
Sám mlčet musím! Odpovídám Vilagošem, i Prahou samou, Vídní – i jí dali košem – „Což Šlesvik, Trebiň, Benátky, Brescia, Custozza a Vis, 8 Nášnáš Vsetín... Bukurešť?“ A do rtů sobě hryz! A kdo i po všem tom snad ještě hrbí šíje – ať odpovídá mu Bory, Munkacs, Arad, Křivošije.
České a ruské hrdinství.
Inteligent český právem nad porážkami – Rusův losem ohrnovat může nosem: Vy se chcete, ruští chámi, porovnávat dneska s námi? Vzpomeňte jen Hostýna, Jaroslav náš Mongola roztočil kde dokola. Zrodilať si Rusi teprv Makarova Prvého, avšak my již, slyšte, hejčtehejčte, Šternberga Druhého.
Také boj za české prospěchy.
Hlas Tvůj hromem skály krušil, proto každý věřil, tušil, ve Vídni že v obstrukci hlas Tvůj hřmí pro naše právo, za tu naši chudou zemi! Nebyl’s tam, nu k čemu zazlít? Vždyť jsi aspoň v správních radách hřměl a bil se hlasem tura, jménem téže svaté zemi za vysoké – tantiémy! 9
Soucit učitele Národa s – žáčkem. (Po brzkém propuštění dra Žáčka).
Octl jsi se, nebožáčku, pod lavicí – a přec právem tvoje místo – na lavici!
Když dr. Žáček jako místopředseda sněmovny nechtěl rozuměti českým podnětům.
Kmán ten – oráč prostý – „Zde!“ si houkl, náš čacký kazimír. Z parlamentu generál náš odpovídá: „lze – Schatschek – hier.“
Čeští demonstranti ve Vídni.
Milliony povolili, a se usmívali, berně, vojska, kanony též, všecko říši dali. Zač? se ptáte, čeští lidé!? Jako vždy to chytli: „vysokou“ zvěř ušetřili za – zajíce v pytli!
Naděje české delegace do polských stanczyků.
Svatý duchu polských pluků, drž nad námi svatou ruku, doma když nás nepochopí, plán náš schválí tvoji chlopi – v Čechách když nás nechtějí, buřiči a paliči – snad nás zvolí – v Haliči! 10
Bude-li co platno ještě nám? (Po boji o české parallelky).
Paralelky učitelské s lehkým srdcem Körber zřídil Slovanům, ví, když ani z vlády jeho, z ničeho už nezbystří svůj Slovan um!
Dramatická zaslána. (Na nedávné polemiky českých kritiků dramatických).
Šalda kontra Dyk! Slyšte, jaký ryk! Karáska zas Kampr seká v cimprcampr! Čechám panstvo uspoř záslán truchlohru – napište nám raděj’ – dobrou činohru.
Když si ministr vyučování netroufal bez svolení Schreinera plniti zákon na prospěch českých škol.
Ach, pan rytíř Kaněra! Kde rytířská nátura? Kuráž větší na vsi naší má sám strýček Maděra! Pane rytíř Kaněra, Jste Vy také Excellencí, anebo jste jen a pouze Schreinerova zástěra?
Rýmuje se jako spravedlnost rakouská.
Byltě jednou kdesi čtverák, a každému jen sliboval: „Přimluvim se u pánapána, věř,“ stejnou píseň notoval. 11 Ale Bože – jaká chyba! Pán byl starý, zmrzelý – „Nesmíme ho, brachu, týrat, on už leží v posteli.“ Přijde druhý – pyšně stane (čtverák hned se zatřese): „Teď chci honem něco k snědku! – Žádné sliby!... Známe se!“ – Že se v pravdě dobře znali, Bože, víc než čtyřcet let, bleskem letí do komnaty, Pána vzbudí jak by smet... Je to přece k vůli říši, k vůli světu, pokoji, a ti druzí – tiší malí! – ani za řeč – nestojí.
Levný mladočeský denník.
To je pořád, to je řečí, jakou vydat denník péčí?! Dám Vám, páni, moudrou radu – pohlaďte si klidně bradu! – sšedivělou starostmi. Tisícovky k čemu v sázce? Lze se vrátit k staré lásce! K čemučemu, rcete, staří braši, nový rendlík staré kaši? Rozskřípané politice rozskřípaná stačí péra! Proč se rmoutit bolestmi? Vždyť za Vás se bíti budoubudou, a to každé hodiny, však už stejnou s Vámi hudou! – – c. k. Pražské Noviny! 12
Nová koncese. (V etapách).
Projede městem velký pán, ani se nezastaví! „Porážka národní!“... a hned sešťouchli staří hlavy... Prosili, škemrali... a slyš: pán tu přec stanout ráčí, vznešenou tvář však u okna nezjeví chásce dračí! – – „Ztratí tím, věruvěru, naše věc!“ Prosí zas šedé hlavy: zadní ať aspoň částí se ukáže, radost ať mají davy! Suplikou novou, troufalou, páni teď v předsíň kráčí. – „Otroci, chtějí zas ústupek? Skojím, nu, plémě dračí!“dračí! Vystoupím z vozu minut pět, na břich ať klesnou davy!“ – „Tedy zas máme koncesi!“ jásaj’ teď naše hlavy. –
Náš dlužník. (Na vlastnoruční podpis).
Podpisy tři – nestojí-li dlužník za nic, chtějí všecky záložny – dbát jen národ zavčas toho – upomínky dnes by byly nemožny. 13
Návštěvou ve Hvězdě.
Ne, nestich’ ještě boj zde v lánech našich – dál zuřit bude dlouhé hodiny, zas padlých houšť – leč Šliky marně hledám – a v šiku živém marně hrdiny! – –
Pozdrav stannému.
Budiž zdrávo, stanné právo, české politice! Snad už pranic, česká hlavo, nerozbřeskne v Tobě více světlo, plamen, nežli – šibenice!
Austria a Cislajtanie. (Ku vzniku Cislajtanie).
Zmetek Cislajtanie, Austria tu felix nube! Z šťastného však páření se panchart vždy jen klube.
Na uvítanou českým ministrům z VídněVídně.
Loučení, loučení, což jest to těžká věc, když se musí rozloučiti, když se musí rozloučiti, s port’feuillem Excellenc! Když jsme Tě tam slali, mnoho jsme doufali, teď bychom si sliby Tvými, teď bychom si sliby Tvými, – něco vytírali! 14
Kde to as?
Dvacet celkem království a zemí, koruna jen jedna – trůnů několik, svobody ni jedné, koupených však témy na rtech samé hymny – v srdci vzlyk. –
K novému boji o ministerské portefeuilly. (Dva či tři čeští ministři?)
Evropa na nás patří! Perme se, perme, bratří,bratří! Program jsme dali za dva i čest svou dejme za tři!... Perme se, perme, bratří!
Výčitka za hrob. (Juliu Grégrovi).
Oj, Čechy malé, viz, ti prokramaří,prokramaří již političtí kramáři, však vina Tvá též, jasný duchu, že setba Tvá se nedaří! Když na sněm nebeský Jsi spěchal, nám’s program tady pouze nechal, slyš výtku však a stesk a pláč: – nám nechat měl’s svůj karabáč! E: av; 2006 15
Bibliografické údaje

Nakladatel: Pachmayer, Josef; Stočes, V.[?]
(Nákladem vlastním. Tiskem V. Stočesa v Kralupech n. Vlt.)

Místo: Praha

Vydání: 1.

Počet stran: 16