Rýmuje se jako spravedlnost rakouská.

Josef Pachmayer

Rýmuje se jako spravedlnost rakouská.
Byltě jednou kdesi čtverák, a každému jen sliboval: „Přimluvim se u pánapána, věř,“ stejnou píseň notoval. 11 Ale Bože – jaká chyba! Pán byl starý, zmrzelý – „Nesmíme ho, brachu, týrat, on už leží v posteli.“ Přijde druhý – pyšně stane (čtverák hned se zatřese): „Teď chci honem něco k snědku! Žádné sliby!... Známe se!“ – Že se v pravdě dobře znali, Bože, víc než čtyřcet let, bleskem letí do komnaty, Pána vzbudí jak by smet... Je to přece k vůli říši, k vůli světu, pokoji, a ti druzí – tiší malí! – ani za řeč – nestojí.