Bolestné vánoce (1917)

Památka na válečná léta 1914–1917, Jindřich Šimon Baar

Diplomatická verze Ediční verze
„Duchovní Osvěta“ čís. 4. Řídí Fr. B. Vaněk.
[2] J. Š. Baar: BOLESTNÉ
VÁNOCE
Památka na válečná léta 1914–1917.
[3] Bolestné vánoce 1914–1917.
I. Píseň: „Veselé vánoční hody...“ II. Promluva. III. Píseň: „Narodil se Kristus Pán“.Pán.“
IV. Vánoce 1917. (Hoch a dívka střídavě, ke konci společně).společně.)
Hoch: Kde pak máš, dívenko maličká, kde pak máš tatíčka? Dívka: Třetí rok už dnes je tomu – do války – ach – musil z domu! Hoch: Kde pak máš, dívenko maličká, kde pak máš bratříčka? Dívka: V šírém poli pod nebesy s puškou v ruce stojí kdesi... Hoch: Naříká, dívenko maličká, drahá tvá matička? Dívka: Od pláče má oči rudé, muže, syna,syna hledá všude. 5 Hoch: A což zas, dívenko maličká, milá tvá sestřička? Dívka: Vadnou steskem její líčka, vzpomene-li na tatíčka. Hoch: Nechceš-li, dívenko maličká, o pomoc poprosit Ježíška? Dívka: Pros ty se mnou, prosme spolu, prosme všichni ve svém bolu: Oba: Ježíšku v jesličkáchjesličkách, ve všem nám raď! Matičku potěšuj, hoře jí slaď! Válku tak nešťastnou brzy už zkrať! Otce a bratry nám, Ježíšku, vrať! (Modlitba Otče náš – nebo desátek růžence radostného.)
V. Píseň: „Vítej, milý Jezu Kriste“.Kriste.“
6
VI. Pomoc v soužení.
Kdo chceš ujít všemu zlému, pospěš s námi ku Betlému. Chceš-li najít pomoc vskutku v soužení a ve zlém smutku, prostičkými s námi slovy pomodli se k Ježíškovi. Nuže, poslyš, Jezu Kriste, dětské modlitbičky čisté: „Do jeslí Ti prosby kladem: netrestej nás nouzí, hladem; poskytni nám mouky, chleba, k živobytí čeho třeba; milostí svou shlédni na zem, nedej trpěti nám mrazem; uděl všechněm poklad pravý: trpělivost, sílu, zdraví; vrať zas staré časy blahé naší České vlasti drahé, pokoj dej a svobodu Českému zas národu. – Amen.Amen.“ „Otče(„Otče náš“ – nebo desátek: s kterýmS kterým jsi, Panno, Alžbětu navštívila.navštívila.)
7 VII. Píseň: „Chtíc, aby spal, tak zpívala.“
VIII. Pomocnice naše.
Panenko Maria, matičko nebeská, o pomoc prosí Tě osada Ořešská. Za otce, za syny, za bratry prosíme, co o ně v srdci svém starosti nosíme. Plno těch našich hlav přemilých, předrahých, odešlo do války, do bojů krvavých. Panenko Maria! V hodinu každičkou budiž jim sama tam laskavou matičkou. 8 Všecky je potěšuj, všecky je v boji braň, všecky je ochraňuj od smrti, od zlých ran. Přiveď je brzičko beze všech krutých běd z daleké ciziny, přiveď je ve zdravízpětzdraví zpět. Panenko Maria, matičko nebeská, za to tě prosí dnes osada Ořešská. (Otče náš – nebo 3. desátek: Kterého jsi, Panno, v Betlemě porodila.)
IX. Píseň: „Vyšlo slunce jasné u Betléma v noci.“
9
X. Vojínova modlitba.
Jen puška se mnou v noci tmavé, s ní na stráži jsem sám a sám. Proč teskné sny se rojí v hlavě? Proč na domov si vzpomínám? Jsou vánoce zas! Šťastné svátky! Tak šťastné svátky duší všech! I duše má dnes letí zpátky do vlasti mé – rodných Čech. Svou ženu zřím tam ustaranou, své matky, otce, děcka líc, jak z jejich očí slzy kanou, a jak mi letí v duchu vstříc... A teď co slyším? Jaké tóny to znějí pro mou potěchu? Tak zdá se mi, že slyším zvony... ...To zvoní náš zvon v Ořechu! I kostelík náš zrak můj vidí – – – – jak milé jsou to pohledy! – je plný dětí, plný lidí, a zpívají v něm koledy... V sníh ihned klekám, zrak mi září, ach, jako děckem byl bych zas! Zřím jesličky tam na oltáři, a modlitbou se chví můj hlas: 10 „Ó sladké dítě! V bitev ruchu a hřmění pušek, vřavě děl Ty nakloň ke mně svého sluchu, a slyš, oč bych Tě prosit chtěl. Hle! Chvějícíma šeptám rtoma: Chraň moji drahou, českou zem! Chraň všecky tam, tam u nás doma před hladem, bídou, každým zlem! Chraň rodnou moji chudou chatku, mou ženu dobrou, děcka květ, chraň otce mého, starou matku, než v jejich náruč přijdu zpět. – – A kdybych neměl k nim se vrátit, a život můj snad v boji shas, tu muka moje rač mi zkrátit, a duši mou – o Kriste – spas! Mým rodičům pak sám buď synem a ženě mojí vyřiď vzkaz: že shledáme se v světě jiném, že shledáme se spolu zas.“ – (Otče náš – nebo desátek: Kterého Jsi v chrámě obětovala.)
XI. Píseň: „Přistupte sem, andělové...“
11
XII. Mrtvým hrdinům.
Na všecko už této chvíle vzpomněli jsme u jeslí, za všecky už svoje milé modlitby jsme přednesli. Jenom ještě zdálkyz dálky kdesi – ozývá se teskný hlas: „O vánocích vzpomeňte si! Vzpomeňte si! – Prosím vás!...“ Kdo to volá v tuto dobu? Kdo to k nám se obrací? – Ach, můj Bože! – Ach! – to z hrobu prosí mrtví vojáci. Dotkla se jich ruka Páně, ovanul je smrti dech na Stochodu, na Balkáně, na Soči neb v Karpatech. Nebudou už nikdy sedat s námi doma pospolu, marně bychom šli je hledat o vánocích ke stolu. – V cizí zemi křížek stojí, stručný nápis na něm jen, 12 že tu vojín padlý v boji dřímá tichý, dlouhý sen. Pod kamením hoví sobě Čech tam vedle Poláka, svorně leží v mělkém hrobě voják vedle vojáka. Vzpomínka – ach – plna pláče na ty hroby letí dnes, z České vlasti jako ptáče letí k Bohu do nebes. Před jeslemi – ruce spjaté – prosíme Tě, Kriste, slyš: „Mučedníky naše svaté přijmi k Sobě ve svou říš. V cizí zemi jako v kvítí ať spí sladce po boji. Světlo věčné ať jim svítí! Odpočiňte v pokoji!“ (Otče náš neb desátek: Kterého Jsi, Panno, v chrámě nalezla.)
XIIl. Píseň: Jak jsi krásnékrásné, neviňátko.
13
XIV. Prosba o mír. (Přednáší nejmenší dívenka, možno-li bíle oděná a klečíc.)
Ježíšku můj! Hle, zde klekám, spínám ručky dětinné, vyslyšíš, to pevně čekám, přání moje jediné. Drobný ret můj prosbu šepce: „Dlouho trvá bojů vír, sladký Kriste na kolébce, všemu světu dej už mír! Vztáhni svoji mocnou ruku, horké krve zastav proud, shlédni na náš žal a muku, nedej nám, ach, zahynout! Ukonči už bojů, zlosti a dej zaznít nad všemi: Sláva Bohu na výsosti, pokoj lidem na zemi!“ Udělí se požehnání s Nejsv. Svátostí oltářní.
14 Pozn. red.: Pobožnost tato schvál. bisk. konsistoří v Č. Budějovicích 31. října 1917. č. 9231. Konána už po troje válečné vánoce ve farním kostele v Ořechu (působišti autorově). Možno ji rozděliti na dvakráte, třikráte a třeba zase znova opakovati v době od B. Hodu do Tří králů. Z každé písně stačí zazpívati jednu sloku. Kde nejsou naznačené koledy známé,lzeznámé, lze zpívat před každou básní sloku jedné a téže koledy, na př. „Narodil se Kristus Pán,“Pán“, nebo i jinou píseň. Má-li kněz na počátku proslov, řídí se ovšem podle slavnosti.
E: av; 2006 15
Bibliografické údaje

Nakladatel: Duchovní osvěta; Vaněk, František B.[?]; Šprongl, E.[?]
(„Duchovní Osvěta“ čís. 4. Řídí Fr. B. Vaněk. Nákladem a tiskem E. Šprongla v Pelhřimově.)

Místo: Pelhřimov

Vydání: 1.

Počet stran: 16