XIV. Prosba o mír.

XIV. Prosba o mír. (Přednáší nejmenší dívenka, možno-li bíle oděná a klečíc.)
Ježíšku můj! Hle, zde klekám, spínám ručky dětinné, vyslyšíš, to pevně čekám, přání moje jediné. Drobný ret můj prosbu šepce: „Dlouho trvá bojů vír, sladký Kriste na kolébce, všemu světu dej už mír! Vztáhni svoji mocnou ruku, horké krve zastav proud, shlédni na náš žal a muku, nedej nám, ach, zahynout! Ukonči už bojů, zlosti a dej zaznít nad všemi: Sláva Bohu na výsosti, pokoj lidem na zemi!“ Udělí se požehnání s Nejsv. Svátostí oltářní.
14 Pozn. red.: Pobožnost tato schvál. bisk. konsistoří v Č. Budějovicích 31. října 1917. č. 9231. Konána už po troje válečné vánoce ve farním kostele v Ořechu (působišti autorově). Možno ji rozděliti na dvakráte, třikráte a třeba zase znova opakovati v době od B. Hodu do Tří králů. Z každé písně stačí zazpívati jednu sloku. Kde nejsou naznačené koledy známé,lzeznámé, lze zpívat před každou básní sloku jedné a téže koledy, na př. „Narodil se Kristus Pán,“Pán“, nebo i jinou píseň. Má-li kněz na počátku proslov, řídí se ovšem podle slavnosti.
E: av; 2006 15