XIV. Prosba o mír.
(Přednáší nejmenší dívenka, možno-li bíle oděná a klečíc.)
Ježíšku můj! Hle, zde klekám,
spínám ručky dětinné,
vyslyšíš, to pevně čekám,
přání moje jediné.
Drobný ret můj prosbu šepce:
„Dlouho trvá bojů vír,
sladký Kriste na kolébce,
všemu světu dej už mír!
Vztáhni svoji mocnou ruku,
horké krve zastav proud,
shlédni na náš žal a muku,
nedej nám, ach, zahynout!
Ukonči už bojů, zlosti
a dej zaznít nad všemi:
Sláva Bohu na výsosti,
pokoj lidem na zemi!“
Udělí se požehnání s Nejsv. Svátostí oltářní.
14
Pozn. red.: Pobožnost tato schvál. bisk. konsistoří v Č. Budějovicích 31. října 1917. č. 9231.
Konána už po troje válečné vánoce ve farním kostele v Ořechu (působišti autorově).
Možno ji rozděliti na dvakráte, třikráte a třeba zase znova opakovati v době od B. Hodu do Tří králů.
Z každé písně stačí zazpívati jednu sloku. Kde nejsou naznačené koledy známé,lzeznámé, lze zpívat před každou básní sloku jedné a téže koledy, na př. „Narodil se Kristus Pán,“Pán“, nebo i jinou píseň.
Má-li kněz na počátku proslov, řídí se ovšem podle slavnosti.
E: av; 2006
15