Šišky (1947)

Petr Bezruč

Diplomatická verze Ediční verze
PETR BEZRUČ: ŠIŠKY
Když tatíček náš, uštván „vědci”, opustil, pero v ruce, svět, maminka měla malou pensi a dětí šest pod čtrnáct let. Když v les jsme zašli, mládež prudce od stromu k stromu lítala, maminka měla košík v ruce a šišky cestou sbírala. A když dnes časem kroky řídím tam, kde pták v háji ozve se, chudobné robky s dětmi vidím sbírati šišky po lese. A tu nade mnou, kdesi s výšky, hlas nezapomenutý zní, (maminky zhaslé hlásek tklivý, nesmělý, lichýtichý, starostlivý): sbírejte, děti moje, šišky, nemáme dříví k topení. [5] – Já Vám nepředepisuji, jak se máte psát, nejsem profesor, který chce poroučet. Ale já jsem z východu, kde mluvíme dobře, řečí starobylou: My skloňujeme: Šmahel – Šmahla – Šmahlová! Jako Karel – Karla, orel – orla. Proto může verše vydat Anna Šmahlová – a ne Šmahelová! Mne ta Vaše forma rýpe do žeber a já ji nechci vidět tam, kde bude stát řeč moje! – To si vše rozmyslíte. Z dopisu Petra Bezruče
Na paměť pětiletí popravy Aloise Šmahla, knihkupce v Jaroměři, vydala jako soukromý tisk Anna Šmahlová v Jaroměři v červnu 1947. Linoleoryty vyzdobil Ferdiš Duša. Vytiskla tiskárna Orbis v Praze.
E: mk; 2007 [6]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Šmahelová, Anna; Orbis
(Na paměť pětiletí popravy Aloise Šmahla, knihkupce v Jaroměři, vydala jako soukromý tisk Anna Šmahlová v Jaroměři v červnu 1947. Linoleoryty vyzdobil Ferdiš Duša. Vytiskla tiskárna Orbis v Praze.)

Místo: Jaroměř

Vydání: 1.

Počet stran: 8