Veselý stareček redivivus (1938)

Petr Bezruč

Diplomatická verze Ediční verze
PETR BEZRUČ VESELÝ STAREČEK
REDIVIVUS
1861–1931 VĚROVANY – BRNO – NOVÝ JIČÍN STARÉ HAMRY
[3]
To jest Otakar Bystřina: To jest Otakar Bystřina:
 sem dán, aby se na nás díval. Živ jest, na něj vždy vzpomíná oddaná věrná družina, s níž pil, pagáta honil, zpíval. [5]
OTAKARU BYSTŘINOVI K ŠEDESÁTCE
Bázlivá otázka, dám za ni dvojtečku: že prý máš šest křížků, veselý starečku? Kdo si rád zazpívá a kdo si rád zavdá, ten nemá šedesát, že to není pravda? Kde je mladý život? Jako běs uhání, kde je republika pod súchovskou strání? 7 Z Věrovan jsi pošel, z role požehnané, nesl jsi do světa humor širé Hané. Jak jest a jak byla pod tatarem panským, jste ji zachytili s kmetíkem Zábranským. Bude žít, čas letí nech jak voda říčná, Legenda Hanácká a Břehule sličná! Dohnal, Ty, Zábranský, duše milované, budou věčně žíti v srdci naší Hané. Čtvrtý pak do brázdy nech se mi neschová, potpoliš* hanácký, Přikryl z Prostějova. * křepelka
8 Do hanácké pětky jeden chybí ještě, ten kovářův synek, ten co je z Náměště! Nestačí ti sláva v tom moravském světě, vylezeš na desky v pražském kabaretě. Znějí zlatým pánům zle moravské tony, propadneš hanebně s bubny a s kanony. Dobře ti tak! Nemáš v zlaté Praze místa, šak’s moravský hříšník, šak separatista. Modlímeť se: „Prahy chraň nás, Jezu Kriste” my moravští hříšní, my separatisté. 9 V hospůdce pod Lysou zem veselím duní, tancuješ s goraly na vysokém Gruni. VyhřívášVyhříváš, jak slušno na všecky starečky, břehem Ostravice staré své kostečky. Za moravským vínem tam létají nožky do Hroznové Lhoty u maléře Jožky. V deštivém Jičíně z paragrafů tašky vytahuješ šťastně uvázlé Valášky. Je tam málo slunce, čímž si život zkrátíš, pustíš kraj kravarský, do Brna se vrátíš? 10 Po Dyji se projdem po slunečných obcích, budeme pít víno na Pavlovských kopcích. Žij nám zdráv a vesel, mráz bodlák nezmaří, dočekej se šťastně patriarchů stáří! A když jsem dozpíval, že dáš vína bečku na veselý svátek, veselý starečku? 11
OTAKARU BYSTŘINOVI K SEDMDESÁTCE
Nech mladší, jsem kmetík starý, ale Tys stareček jarý! Jak to? – Tato příčina, dvojitá i jediná: božský humor s Tebou běžel a na stole vždycky ležel lék, dar vzácný Gambrina. Také miloval jsi slivy, jak ogar, jak stařík sivý. Čemuž? – Tato příčina, dvojitá i jediná: nejsou jenom na povidla, nýbrž také léku zřídla, perlící a pálená. 12 I když už překročen zenit, na Zubatou zuby cenit hleď, kmete drahocenný: z chajdy ven, ochechulice, můj štít pevný slivovice a oštěp stvol ječmenný! Nerač háv pozemský svlékat a nech třicet roků čekat to nebe tam nahoře: zdravým jako býček čuj se a junácky pohybuj se v našem hříšném táboře. Bude pak radosti v nebi: světci se radostně šklebí i ten asket z povzdálí: vybíhají vstříc ti dítky, zve tě něžně do besídky Miss Maria z Magdaly. 13 Všude známé obličeje: kdo se tam na Tebe směje, záře jako Jezule? Alois Zábranský-Červínek čili Baltazar Pelyněk, autor božské Břehule. Úsměv bílým vousem bruslí Pána – jindy mrak na víčku: a hned nebe plno huslí, plno smíchu andělíčků. Bude dobře tam nahoře? Pán, v andělů skrytý choře, kolem cherubínů stráž, řekne: Budiž zdráv, starečku, jen se posaď ke slunečku, šak kostečky choré máš! 14 Potěšíš světice v kole humorem, jejž sebrals dole, své písničky zazpíváš: (ale „Na peci na zadku” píseň šelmovskú a krátkú, již rád zazpíváš k ostatku, před mlaďátky vynecháš!) A co se ohlížíš nazad? Zde Ti nikdo nesmí kázat, čest zde měj, ne potupu! Šak jsi v žití zkusil dosti: čerti, věďmy, zlé mocnosti nemají sem přístupu! * Tak se s Tebou zatím loučím a v ochranu Tě poroučím léků dvou, jež známy nám: desíti let po proletě, budu-li chodit po světě, zase Tobě zazpívám. 15
PANYCHIDA ZA DUŠI VESELÉHO STAREČKA OTAKARA BYSTŘINY ZHASLÉHO DNE 18. ČERVENCE 1931
Nechci dlouho já umírat, u lože se netlačte: budete-li mne vzpomínat, nevzdychejte, neplačte! Kdo mne rád měl, kdo mne přečká, nad mohylou zavolá: Pohár vína do kolečka, švarnou píseň do kola! Jako strom chci padnout k zemi, jako s nebe povětroň: takový blesk milý je mi, slzy, bratře, neuroň! 16 Je na blízku galanečka do tance, hurá – holá? Pojď, děvucho, do kolečka, pojď, děvucho, do kola! Pozdravte mi Hanu milou, súchovskou idylu mou: Ostravice před mohylou jde, Smrk s Lysou nade mnou! Žijte po mustru starečka, dokud život plápolá, pohár vína do kolečka, švarnou píseň do kola! 17 Na věčnou pamět veselého starečka OTAKARA DOSTÁLA-BYSTŘINY k pětiletému výročí jeho odchodu 18. červenci 1936 vydal se svolením básníka PETRA BEZRUČE tuto vzpomínku Karel Vacík v Místku 1938
[19] Kresbou vyzdobil akademický malíř OLDŘICH LASÁK Vytiskl Karel Kryl v Novém Jičíně písmem Menhartovým na lehkém papíře v počtu 300 výtisků, z nichž tento jest 33. a je věnován
E: mk; 2007 [21]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Vacík, Karel; Kryl, Karel
(Na věčnou pamět veselého starečka Otakara Dostála-Bystřiny k pětiletému výročí jeho odchodu 18. červenci 1936 vydal se svolením básníka Petra Bezruče tuto vzpomínku Karel Vacík v Místku 1938 – Kresbou vyzdobil akademický malíř Oldřich Lasák – Vytiskl Karel Kryl v Novém Jičíně písmem Menhartovým na lehkém papíře v počtu 300 výtisků, z nichž tento jest 33.)

Místo: Frýdek-Místek

Vydání: 1.

Počet stran: 24